Naše rodina – tam kde humor začíná - Filip Švehla - (RH-K2)

Dopátrat se humorných příběhů, které by se v naší rodině tradovaly po generace, pro mě bylo těžké. Nemohu říct, že by se humor a legrace v okruhu naší rodiny nevyskytovala, ale jde spíše jen o jednotlivé střípky ze života. Přesto jsem nějaké perličky v rodině našel…

Žijeme stejně asi jako většina rodin. I když… vztahy v naší rodině byly a jsou vždy velmi vřelé a upřímné. Každá větší životní událost byla a je pro nás důvodem k oslavě. Oslavujeme kromě narozenin a svátků, maturit a promocí, nástupu na základní, střední nebo vysokou školu, ukončení základní školní docházky, získání řidičáků, taky konec karantény nebo zvýšení platu. Zkrátka vše je pro nás důvod se sejít. A když nemáme zrovna co slavit, tak se setkáváme jen tak. Možná se vám zdá, že je zbytečné se pořád setkávat. Ale právě to jsou ty chvíle, kdy spolu sdílíme informace a rodinné zážitky. Takto jsem se například dozvěděl, že…

Babička s dědečkem šli na nákup. Rád bych podotknul, že můj děda má dvě vysoké školy a jedna z nich je vysoká škola technická! Což je v tomto příběhu docela podstatné. Nakoupili, vozík plný. Zaplatili a chtěli se dostat k autu, do podzemních garáží. Ano, byli v obchodě, kde to neznali, přesto vzhledem k dědově vzdělání se dalo očekávat, že jezdící schody vedoucí do podzemí jsou pouze pro lidi. Ono totiž vozík na schodech se opravdu těžko řídí. Ale protože děda je hlava rodiny, tak přestože babička několikrát důrazně upozornila, že pro vozíky je v obchodě výtah, nechala se přesvědčit a s vozíkem a dědou na schody najela. Samozřejmě to dopadlo tak, že vozík se na schodech začal převracet, takže babička musela po celou cestu dolů držet nejen převracející se vozík s nákupem, ale také dědu s nevěřícným výrazem v obličeji, jak se tohle mohlo stát??? Ano, děda si prostě spletl schody a myslel, si, že se ze schodů asi zázrakem stane pás, na kterém se vozíky přeci běžně vozí…

Další příběh se týká mojí maminky. Šla vysypat odpadky do popelnice. V zamyšlení si s sebou vzala klíče od bytu, ne své, ale od tatínka. A to byla ta chyba. Koš vysypaný, maminka zazvonila, tatínek ji otevřel. Za pár minut chtěl jít tatínek do práce a začal hledat klíče. Maminka v klidu, v první chvíli ji vůbec nedošlo, že venku měla klíče od tatínka. Ale v zájmu zachování klidu v rodině začala klíče hledat spolu s tatínkem. Pak si vzpomněla, že klíče asi měla s sebou venku a začala je hledat v trávě cestou k popelnici. Nikde nebyly… Tento příběh končí tatínkem, napůl vykukujícím z popelnice... ano, musel do ní vlézt a klíče vytáhnout, neboť maminka je do popelnice vyhodila i s odpadky… Nepřeji vám vidět tatínkův výraz, když se s klíčem z popelnice vracel…

Život s sebou přináší chvíle šťastné i nešťastné, dobré i zlé, veselé i ty méně veselé… ale o tom život je. A právě rodina je místo, kde život začíná a láska nikdy nekončí…