Moje babička Mirka - Natálie Štěpničková (GP-K3)

Když jsem se zeptala babičky, jaké měla dětství, odpověděla, že krásné. Neměli v koupelně teplou vodu a musela prát prádlo učně, donášet uhlí ze sklepa, k tomu každý týden leštit a nakrémovat boty atd. Dnes už je pračka a už se většinou netopí uhlím. Je to dnes v mnohem jednodušší, ale znamená to, že jsou lidé šťastnější?

Své nejkrásnější vzpomínky má babička z Třebíče, kde trávila čas u prarodičů. V Třebíči byla krásná příroda. Chodili tam do lesa na houby, maliny a další. Její prarodiče tam měli spoustu zvířat. Kachny, slepice, kozy, husy atd. Moje babička jim se zvířaty pomáhala. Když byla babička malá, asi tak čtyři nebo pět let, měli v Třebíči kočku, která byla strašně moc hodná. Babička ji vozila v kočárku a měla jí hodně ráda. Když babička o něco povyrostla, chodila s kozou nakupovat. Bylo to tam super. Všichni se tam znali. Její babička k nim pak vždycky na Vánoce přinesla vykrmenou husu. O prázdninách taky byla na letních táborech od dědova zaměstnavatele. Když nebyly prázdniny, tak víkendy trávili v pronajatém pokoji na Čeladné.

Babiččina rodina byla chudá. Ve škole to bylo mnohem přísnější. Když se ve třídě někdo bavil, tak se učitel zeptal, jestli chce facku nebo poznámku. Ani doma to neměla snadné. Její mamka měla doma důtky a trestání s nimi hodně bolelo. Měla hodně modřin.

Babička si taky dopisovala s lidmi ze zahraničí. Ve škole nebo na táborech jim rozdávali adresy. Třeba si dopisovala s Ljubou ze Sovětského svazu, která jí šla i na svatbu. Dopisovala si i s Aničkou ze Slovenska a jejich přátelství jim vydrželo dodnes. Nebo s jedním klukem z Ukrajiny, který chtěl, ať mu posílá cigarety, a posílal jí smradlavé voňavky. Taky si dopisovala s klukem z Maďarska. Se všemi si dopisovala rusky.

Sice nebyly moderní technologie, její rodina byla chudá a doma i ve škole to měla mnohem přísnější, ale právě proto si vážila těch dobrých věcí a byla šťastná.