Kibury a cesta za živou vodou - Adéla Plechatá (ŽV-K1)

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

Kibury je malá holka žijící v Africe ve vesnici jménem Nabaku. Kibury má 4 bratry a velmi chudou rodinu. Kibury sní o tom, že jednoho dne objeví zdroj vody pro její vesnici a za chrání ji tím. Díky tomu by totiž pomohla spoustě dětí a rodin a nikdo by brzy ráno a pozdě večer už nemusel chodit takovou dálku pro vodu.

Jednoho dne, kdy Kibury brzy ráno jde pro vodu, uslyší naříkat slůně. Když přijde blíž, uvidí malé a bezmocné slůně v pasti. Kibury mu pomůže z pasti ven. A náhle se jí slůně lidským hlasem zeptá: „jak se ti mohu odvděčit Kibury?“ Kibury se lekla a zároveň podivila a řekla: „Jak to, že mluvíš mou řečí a vůbec jak to, že znáš moje jméno? Vždyť jsi slon a sloni jsou zvířata a ty přece lidskou řečí nemluví nebo snad ano?“  A slůně jí odpovědělo: „Ano, Kibury obyčejná zvířata nemluví, to máš pravdu.“ Kibury se zeptala: „jak to myslíš obyčejná? Ty snad nejsi obyčejné slůně?“ „Né, Kibury, já nejsem obyčejné slůně.“ „Tak co tedy jsi?“ zeptala se Kibury. „Kibury jsem slůně, dítě bohyně a boha slonů.“ „Takže ty mi splníš jakékoliv přání?“ zeptala se Kibury ohromeně. Slůně jí odpovědělo: „Ano, Kibury, takové, jaké si jen budeš přát.“ Kibury se před očima zjevila kupa přání, ale vzpomněla si na svoji chudou vesnici Nabaku a prohlásila: „Nepřeji si nic víc než studnu, ze které nikdy voda nezmizí. Pro naši chudou vesnici Nabaku to bude živá voda.“

A tak se také stalo. Slůně její přání splnilo. Kibury a její rodina žili šťastně až do smrti. A to je konec pohádky o živé vodě a Kibury.