Moje babička její dětství - Sára Lokšová (GP-K3)

Moje babička se narodila v roce 1961 ve velkém cihlovém baráčku, který sdíleli s moc milými sousedy. Dětství na tom nebyli nejlépe, byli na pokraji chudoby. Její rodiče měli pět dětí včetně babičky, které museli uživit. O kapesném nemohla ani pomyslet. Od svých patnácti si musela sama vydělávat a postavit se na vlastní nohy. Začala si vydělávat na brigádě jako prodavačka, sice jí to přineslo pouhých pár stovek korun, ale v té tobě se počítala naprosto každá koruna. I přes nedostatek peněz byla se svým životem naprosto spokojená, měla spoustu pravých kamarádů, kteří jí zůstaly dodnes. Taktéž s nima prožila spoustu nádherných zážitků, které mi moc ráda povídá.

Doma musela poslouchat, dělat vše, co jí bylo nařízené, nesměla odmlouvat, být drzá a k rodičům se musela chovat s obrovskou úctou, protože zrovna oni byli ti, co ji přinesly na svět. Se svými sourozenci měla práci rozdělenou. Musela odvádět všechny domácí práci a především se starat o své mladší sourozence. Konkrétně ona se starala o svou mladší sestřičku Šárku, která byla mladší o deset let.

Do školy chodila s radostí kvůli tomu, že tam měla své dvě nejlepší kamarádky. Její nejoblíbenější předměty v té době byly tělocvik, pracovní činnosti, dějepis a občas i matematika. Učení podle ní nebylo tolik uspěchané jako teď, ale zase nebylo bráno hrou.

Její největší přání bylo být na to finančně v pořádku, což se jí později vyplnilo. Také se chtěla podívat na Valašsko za svou rodinou, což jí zase finance nedovolovaly. Chtěla se stát švadlenou nebo zdravotní sestřičkou. Měla v plánu jít na školu s maturitou, ale neměla na to známky. Jejím vzorem byla její starší sestřenice, která se později stala doktorkou.

Určitě můžu posoudit, že to babička měla těžší, ale myslím si, že zase na rozdíl ode mě měla lepší a krásněji prožité dětství. Ale tady toto mohu posoudit z historek, které popisovaly její trápení a překážky, které se jí stavěly do cesty žít svůj vysněný život.