Moje babička Jaruška - Ema Vančurová (GP-K4)

Moje babička mi vyprávěla o svém dětství. Vyrůstala ve městě Vítkov s dvěma sourozenci v rodinném domě. Spolu se svou sestrou a bratrem podnikali spoustu vtipných a zajímavých věcí.

Nejvíce mě zaujal příběh o tom, jak jezdili v ohradě na kravách. Jejich mamka pracovala se zvířaty a někdy, když měli chvilku, tak se vydali na louku.  Na louce se v ohradě pásly krávy. Babička a její bratr si vybrali vždycky jednu krávu a dali jí na hlavu lano, aby jim neutekla, a potom bylo vše připraveno na jízdu. Jeden z nich vždycky držela No a ten druhý na krávu vylezl. Ten, co držel lano, se potom rozběhl po louce, a ten druhý se vezl. Potom se vyměnili a takhle jezdili klidně i několik desítek minut. Museli ale být opatrní, aby to jejich mamka nezjistila, protože by na ně potom byla naštvaná. Kdybychom něco takového udělali teď, měli bychom velký problém.

Doba mojí babičky a dědy byla jiná než dneska. Trávili o hodně více času venku než teď my. Možná to ale bylo, protože na jedné ulici tenkrát bydlelo hodně dětí v podobném věku, a tak měli důvod jít ven častěji. Neměli taky takovou techniku jako my. Babička mi říkala, že když se chtěli domluvit s někým, kdo ne bydlel blízko, ale třeba až ve vedlejší vesnici nebo městě, trvalo to i několik dní. Telefony, jako máme dnes, nebyly, byly pouze pevné linky. Většinou v každém domě jenom jedna (jeden telefon na dům).

Babička trávila hodně času se sourozenci a kamarády z města venku. Přijde mi, že měli větší volnost jít si tam, kam chtěli, protože mohli chodit i daleko od domu, třeba do lesů kolem Vítkova na dlouhé hodiny a mohli chodit ven s kamarády skoro pořád. Za to teď nemůžeš jít ven ani na hodinu a už tě všichni shání, jestli ses neztratila nebo něco takového. Nebo po tobě chtějí vědět, kde se pohybuješ a kam všude půjdeš.

Tehdejší doba byla jiná a někdy přemýšlím, jaké by to bylo žít v té době. Někdy bych se tam chtěla podívat a zkusit si, jak se tam žilo, ale nechtěla bych tak žít napořád. Chyběly by mi některé věci, které máme teď, jako třeba mobilní telefon nebo pořádná televize s normálním ovladačem, nebo počítače, přes které se dělá online výuka.

Dokázali byste si vy představit žít v té době?