- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Mireček - Ester Klein - (GP24-K2)
Zdravím, jmenuju se Honza, ale říkaj mi i Jendo. Je mi 11, bydlím v Jirkově, ale hodně jsme se stěhovali. Máma sem přišla dokonce až z Ukrajiny. Byla tam ve službě u bohatýho sedláka. Umí i německy. Teď má mlíkárnu a říká mi, že jsem hrozně hubenej. Musím pít černý pivo se žloudkem a cukrem. Abych nabral a moje kolena nevypadaly jak dvě velký jabka na špejlích. Tátovi je to jedno. Je mu všechno jedno, jediný na čem mu záleží je, aby pivo bylo vychlazený.
Mám tady 3 dobré kamarády. Jmenujou se Eda, Vašek a úplně nejraděj mám Mirečka. Jsme stejně starý a rádi hrajeme kopanou. Taky chodíme k tátovi do dílny pro různý součástky a pak něco stavíme. Mireček je dobrej.
Dneska jdeme s klukama do lesa k rybníku. Něco jsme tam našli. Teda Eda našel a nechce nám říct co, tak jsme zvědavý. Povídá nám, že máme vzít nářadí. A že prej o tom máme mlčet. Jakmile dorazíme na místo, které Eda označil křížkem z klacků, začneme kopat. Máme už trochu tušení, co to bude. Ale já musím domů. Máma by se pořádně zlobila, kdybych nepřišel na oběd. Tak běžím.
Na stole mě čekal zelnej list s mletým masem. Vůbec nemám hlad. Máma mi vždycky naloží, jak kdybych byl už dospělej. Myslím na kluky, jestli už maj hotovo a beze mě. Poslouchám tikot hodin. Jenže dokud to nesním, máma mě nepustí. Když se otočí, pokusím se utýct, ale uvidí mě a přiváže mi nohu ke stolu.
Hrabu se v jídle a najednou slyším ránu. Máma vykřikne. Já si říkám, že to kluci dokázali a vidím souseda, jak běží k rybníku. Pořád nesmím od stolu.
Máma se vrátí, odváže mi nohu a obejme mě. Mireček už není. Nerozumím tomu a začnu brečet. Chci, aby tu byl. Se mnou…
Bez Mirečka to není ono. Vašek už taky není jako dřív. Stačil se tenkrát schovat za strom, ale zranění měl velký. Stejně odcházím do učení. Bude ze mě zedník. Máma se mnou loučí a říká mi, že budu mít sourozence a že neví, jestli se dožije jeho dospělosti. Že je stará a mohla by bejt pomalu bába.
Na svátky se vracím domů a poprvý uvidím bráchu. Máma chtěla holčičku. Já jsem za bráchu rád a největší radost mám z toho, že se jmenuje Mireček.