Minga a Živá voda - Nikol Šmidková (ŽV-K2)

Kdysi dávno byl jeden ostrov, který se jmenoval Ginpud. V té vesničce žila holčička Minga. Narodila se v blízkosti moře. Obyvatelé na ostrově se moře báli. Proto všechny svoje děti drželi dál od, jak tomu říkali, „vody ďábla“. Každý druhý den se sešli a vyprávěli si strašidelné příběhy, které se staly na moři. Toto mělo postrašit děti, aby nikdy nepluly na moře. Ale přesto na ostrově bylo dítě, které se nebálo. Ano, byla to Minga. Ta jediná se netřásla strachy, když se vyprávěly ty příběhy.

Jednoho dne, zrovna, když sbírali kokosy, se rozhodla, že se nepozorovaně přiblíží k vlnám. „Tak ještě kousek,“ řekla a šla dál. „Wow, to je překrásné,“ řekla s otevřenou pusou. „Ooo, díky,“ ozvalo se, „konečně si mě někdo všiml. Už asi tisíc let se ve mně nikdo nevykoupal.“ „Eee, kdo si?“ zeptala se Minga. „Jsem Živá voda, jsem možná jen voda v moři, ale dokážu to, co všechny jiné jezera, přehrady a potoky nedokážou.“ Stále trošku otřesená Minga odvětila: „A... to je co?“ „Poznáš, ale teď ne.“

O 3 dny později
„Aaaa…“ ozvalo se. Minga se vzbudila a protřela si oči. Vyběhla ze stanu, kde žila se svými rodiči. Viděla, jak paní Gréta pobíhá po sadu s kokosy a křičí: „Kokosy jsou oranžové a není v nich mléko, ale chilli omáčka.“ Minga přiběhla k paní Grétě a řekla: „Paní Gréto, použijeme vodu z moře. Je slaná tak, že by mohla obsahovat něco jiného než voda z pramene.“ „Ne, to ne,“ odvětila paní Gréta. Minga šla zpátky do stanu a sama pro sebe si řekla: „Ach, to je hrozné. Proč se té vody tak bojí?“ Ve stanu nikdo nebyl, což bylo super, protože se chystala udělat plán. „Dneska v noci zůstanu vzhůru, vezmu vědro, půjdu k moři a naberu do vědro vodu z moře.

Noc
Minga vstala ze své postele a pomalu a opatrně se se snažila vyjít ze stanu. Je venku a už stačí vzít vědro. „Tak, mám vodu a jdu zalít kokosový sad.“

Ráno
„Haló všichni,“ zařvala paní Gréta. „kokosy jsou zase normálně obyčejné.“ Kéž by věděli, kdo to udělal, řekla si v duchu Minga. „Paní Gréto, to udělala Živá voda z moře. „Šaman Dekob umírá!“ „Rychle pro Živou vodu,“ řekla Minga. Popadla vědro, běžela k břehu, nabrala Živou vodu a rychle běžela zpátky. „Šamane Dekobe, napijte se této Živé vody.“ Šaman se napil. Chvilka ticha a náhle všichni zakřičeli: „Šaman je živ!“ Večer oslavili Živou vodu za to, že jim zachránila šamana.

Poučení
Voda je věc, která může zabíjet, ale přitom i pomáhat. Díky vodě žijeme, a proto bysme ji neměli znečišťovat. Jinak bychom brzy zahynuli.