Obyčejný život (?) - Adéla Nováková (GP-K4)

Jmenuji se Marie a narodila jsem se v Olomouci v dubnu roku 1948, 3 roky po 2. světové válce. Nikdy jsem nepoznala svého otce,  žila jsem jen s maminkou. Mám další čtyři sourozence, ale ti byli o dost starší než já, takže se dá říct, že jsem měla v dětství maminku jen pro sebe.

Maminka, sourozenci a později i já jsme se starali o náš velký statek s různými domácími zvířaty. Nejmíň jsem měla ráda jednoho z našich dvou kohoutů, bála jsem se ho. Byl zlý a napadal lidi, hlavně mě. Slepice, vajíčka a kurník jsem měla na starosti já. Měli jsme velkou světnici, která byla ložnice a kuchyně dohromady. Toaletu jsme neměli, takže jsme docházeli na suchý záchod, kam se šlo zrovna přes výběh s kohouty a slepicemi. Pokaždé, co jsem potřebovala jít, jsem si brala hrábě nebo vidle, abych se mohla něčím bránit.

Každý víkend jsem taky docházela prodávat na trh suroviny z našeho statku. Dnes už se těmto věcem říká „BIO potraviny“. Tehdy to bylo úplně normální. Vždy brzy ráno v sobotu jsem si vzala nůši nebo kolečko a maminka mi nabalila vajíčka, jablka a mléko. A šla jsem prodávat.

Psal se rok 1961 a já jsem oslavila třinácté narozeniny. Pár měsíců nato mi odešla maminka. Cítila jsem bezmoc. Ona bylo to jediné, co jsem měla. Ano, sestry a bratr jsou taky moji blízcí, ale neměli jsme nějak blízký vztah. Byla to pro mě neskutečná ztráta, ale když se dívám zpětně, vypořádala jsem se s tím na svůj věk dost dobře. Přestěhovala jsem se na vesnici do domu k tetě Emilce. Jak já ji neměla ráda. Ona mě taky ne, nikdy mě nebrala jako součást rodiny, natož jí rovnou osobu. Spíš naopak, musela jsem u ní doma pracovat. Nejvíc ze všech. Dohromady jsme tam byly 4. Já, teta Mila, sestřenice mojí maminky, její první dcera Emilka, byla o 5 let starší než já a druhá dcera Alenka, stejně stará jako já.

Jakmile jsem vystoupila ze základní školy, odjela jsem do centra Olomouce na internát na gymnázium. Na víkendy jsem se musela vracet zpět k tetě, u které mě čekala zas hromada práce, ale už to nebylo tak těžké jako na začátku. Po vystudování gymnázia v roce 1966 jsem si na dva roky našla malou garsonku v Olomouci. Chodila jsem na různé brigády, ale nenašla jsem si práci na pevný úvazek. Teprve roku 1968 ve dvaceti letech jsem se s kamarádem rozhodla přestěhovat do Ostravy. Tady jsem si našla svou první a poslední práci. Začala jsem dělat hlasatelku pro Český rozhlas Ostrava se sídlem v centru. Následně jsem se vdala, narodily se mi dvě dcery a čtyři vnoučata. Teď mi je 73 a žiju v bytě s třemi kočkami.