Kým bych chtěla být… - Leona Novotná (JLB-K3)

Chtěla bych být člověkem, který dokáže odpouštět a zapomenout na chyby, které se staly v minulosti, na problémy a na vše špatné, co se mi přihodilo. Myslím si, že když se člověk dokáže odpoutat od minulosti, může být jeho přítomnost a budoucnost mnohem úspěšnější. Špatná minulost je podle mě břemeno, které člověka táhne ke dnu. Aby byl člověk v životě úspěšný a něčeho dosáhl, musí se od těchto neúspěchů odvázat. Ale existuje samozřejmě také mnoho událostí a vzpomínek, na které se nezapomíná, a budu moc ráda, když mi zůstanou v paměti na věky.

Chtěla bych být silným člověkem, který se dokáže o sebe postarat a zároveň pomáhat ostatním. Ráda bych inspirovala jiné lidi, ať dělají to, co je skutečně baví bez ohledu na názory ostatních. Ráda bych zapracovala na svém já a chovala se ke svému okolí otevřeněji. Uvědomuji si, že nyní působím chladně a rozhodně bych mohla být trochu více přátelštější, je to ovšem jakousi součástí mě samotné. Nedokáži jen tak rychle navázat přátelství, přesto, že se bavím s hodně lidmi, tak je pravda, že jsou pro mě někteří z nich velmi lehce zaměnitelní a právě to chci nejvíc změnit. Nechci brát lidi kolem sebe jen jako prvky k okamžikovému pobavení, ale chci v nich vidět lidi s vlastním názorem, kteří mě mohou povznést třeba i někam výš a být mi oporou ve chvílích, kdy to bude třeba.

V mnohém ostatním chci ale zůstat taková, jaká právě teď jsem. Okolí mě považuje za svéhlavou, kreativním bytost s vlastním názorem. Rozhodně nejsem všeobecně oblíbený typ člověka, který by se chtěl za každou cenu všem zavděčit a většina lidí mě nejspíš i soudí, za mé jednání, přestože mě neznají a nic moc o mně neví. Když se mí rodiče rozvedli, přestala jsem se zbytečně brzy chovat jako dítě a najednou jsem dospěla. Nyní mi připadá, jako bych si to v poslední době mým často dost švihlým chováním nějakým způsobem vynahrazovala. Přesto si nemyslím, že by mé chování přesahovalo meze slušného chování, jen jsem trochu povolila své doposud pevné hranice a nebojím se již občas blbnout a upustit plyn. Mezi klady mé povahy považuji, že nejsem náladová a  mé reakce na okolí nejsou přehnané a nečekané.

Znám hodně lidí, kteří mě něčím ze sebe inspirovali, ale přímo vzor či idol žádný nemám a myslím si, že to je dobře, protože hodně lidí se snaží působit a chovat jako někdo jiný a zapomínají na to, jací jsou ve své podstatě oni sami. Beru člověka jako dostatečně tvárnou hmotu, která se může podle myšlenek, činů i cílů ostatních značně pozměňovat, což je skvělé, pokud si daná osoba vezme z jiných jen určité prvky, které zakomponuje do svého života. Když se to však přežene, může se stát pouhou kopií někoho jiného a to já rozhodně nechci.  Já chci být mnou a ne někým jiným. 

Mám dlouhý seznam profesí, které bych chtěla dělat. Všechno to jsou obory, kde je zapotřebí kreativita a logické myšlení, dvě součásti mé osobnosti, které nejspíš ovlivní mou budoucnost. Moc bych si přála práci, která by mě bavila a naplňovala, ale nebrala mi veškerý volný čas, abych měla dostatek času na své záliby, koníčky, rodinu a přátele. Po dokončení základní školy bych si přála studovat brněnské plavecké gymnázium. Plavání se věnuji už osm let a nedovedu si představit život bez něj. Naopak doufám, že to v něm dotáhnu co nejdál a budu se nadále zlepšovat.  

Občas mi lidé říkají, že mám příliš vysoké cíle.  Ale já se nevzdám, vím, že když do toho, co chci, vložím veškerou svou energii, svého cíle prostě a jednoduše jednou dosáhnu. Jsem dostatečně cílevědomá a vím, že přesto, že se u mých vysněných met jedná o běh na dlouhou trať, nevzdám to. Doufám, že si se životem úspěšně poradím a budu spokojeným člověk prospěšným svým blízkým a třeba i širokému okolí. Svou budoucnost vidím prostě celkem nadějně.