Krásná návštěva Hukvald - Adéla Slívová - (RH-K3)

Naše maminka se domluvila se svou kamarádkou Hankou, že pojedeme společně na výlet na Hukvaldy. Dlouho jsme se připravovali a kontrolovali, jestli máme všechno potřebné. Všeho jsme měli dost, i nějakých těch sladkostí. 

Klíče jsme brali jenom jedny, protože jsme si mysleli, že domů přijedeme všichni spolu. Nasedli jsme do auta a vydali se na cestu.

Jeli jsme asi jednu hodinu a pak konečně dorazili na místo. Procházka započala a my stoupali výš a výš za maminčinou kamarádkou. U Lišky jsme se s Hankou a její rodinou potkali a vyrazili na procházku.

Už se začalo stmívat, a tak jsme je šli doprovodit dolů k autu. Rozloučili jsme se a jelikož se naší rodině ještě nechtělo domů, tak jsme si řekli, že dojdeme kopec. Byli jsme skoro nahoře, ale taťkovi zavolal kamarád, že má noční. Sebrali jsme se a šli rychle dolů. Nasedli jsme do auta a jeli zase tu jednu dlouhou hodinu zpátky.

Mezitím jsem usnula a probudila jsem se, až jsme taťku vysadili v práci. Mamka byla totálně rozčílená, protože jsme nedošli na hrad Hukvaldy.

Dorazily jsme k baráku a mamka se naštvala ještě víc, protože jsme nemohly zaparkovat. Objely jsme asi desetkrát barák a konečně jsme zaparkovaly. Vystoupily jsme z auta a šly ke vchodu. Prohledávaly jsme všechny batohy, ale klíče nikde. V tom jsme si vzpomněly, že náš tatínek, který šel na noční, si vzal svůj batoh, ve kterém byly ony klíče. Takže jsme zase sedly do auta a jely k taťkovi do práce. Taťka už nás čekal, držel klíče v ruce a mamka řekla: „Naval ty klíče!“ Tak jsme si je vzaly a jely zpátky domů.

Aspoň v rádiu hrály pěkné písničky, a tak jsme si s mamkou udělaly takovou holčičí večerní prodlouženou jízdu. Naštěstí jsme tentokrát u baráku zaparkovaly a spokojeně s naším novým zážitkem šly spát.

Doteď na to vzpomínáme.