Kamarádství nezná hranic - Adéla Burdíková - (KNZ-K2)

Kamarád-co znamená toto slovo? Pro mě je to někdo, kdo mě bude mít rád. Kdo pochopí, jaká vlastně jsem. Měl by to být člověk chápavý, tolerantní, člověk, který musí umět naslouchat. Člověk, který mě nezradí a bude vždy nablízku, když budu potřebovat pomoc. Musí zvládnout a unést moje vyplakání na ramínko.

A i když mezi kamarády to někdy zaskřípe, je potřeba si k sobě zase najít cestu, už jen tím, že si o tom můžeme promluvit, najít tu správnou cestu nebo aspoň kompromis. Prostě si vše vyříkat a nezavrhnout vše, co už spolu prožili. Člověk může mít kolem sebe spoustu známých, ale přítel je jeden. Někdo kamaráda najde už ve školce, někdo jej může hledat celý život.

Já sama mám jednu velkou kamarádku, aspoň si to tedy myslím. Mám ji ráda, navzájem si snažíme pomáhat. Hodně se spolu nasmějeme, ale i popláčeme. Společně bráníme ty slabší. Nelíbí se nám, když se někdo někomu posmívá, že je například  moc hubený nebo tlustý, nebo že má křivé nohy či velký nos, nebo není sportovně nadaný. Je toho hodně, co se kolem nás děje a co se nám nelíbí a je fakt, že né vždy se nám podaří s tím něco udělat.

Musím se však přiznat, že i u nás dvou není vše dokonalé. Taky jsme se už mnohokrát pohádali, ale vždy se snažíme to mezi sebou vyjasnit. I když poslední hádka nás rozdělila na delší dobu. Moc mě to mrzelo, doma jsem se to snažila probrat s mojí mamkou. Mamka mi říkala, abychom si o všem promluvili a našli řešení. A pokud o to nebude stát, tak to není kamarádství. Nakonec se nám povedlo si k sobě zase najít cestu a vše si vyříkat a probrat. A o tom kamarádství je, tedy aspoň by mělo být. A teď, jak to tak píšu, zjišťují, že vlastně mám ještě jednoho velkého kamaráda, vlastně toho největšího a tou je moje máma. Vždy je  mi nablízku, vždy mi pomůže, vyslechne mě. A to je nejvíc, co si člověk může přát.