Jak se žilo mé babičce v dětství - Elen Dluhošová (GP-K3)

Moje babička se narodila 25. 5. 1951 a letos oslavila 70. narozeniny. Celý život žije v Ostravě a dětství prožila v cihlové zástavbě na Šalamouně. Tato zástavba se nachází za Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. Babička je jedináček, musela být velice samostatná a pomáhat svým rodičům. Nejprve bydlela v bytě s jedním pokojem a kuchyní bez sociálního zařízení. Na toaletu a pro vodu musela chodit do mezipatra a s ostatními sousedy. Vyprávění vzpomíná na to, jak se stěhovali do jiné ulice, kde jim byl přidělen byt s jedním pokojem, kuchyní a se sociálním zařízením. Bylo to pro ní báječné.

Vyprávěla mi, jak se svým otcem prali o víkendu prádlo v suterénu, byla prádelna. Nejprve si nachystali dřevo a uhlí, aby mohli zatopit v kotli. Namáčeli prádlo v neckách.

Babička chodila do školy od pondělí do soboty a vyučování bylo po týdnech rozdělené na ranní a odpolední školu, protože školu navštěvovalo moc dětí. V lavicích byly zabudované kalamáře a jednou se jí stalo, že ji spolužák namočil copy do inkoustu, jela pak umazané šaty.

Maminka pracovala v potravinovém obchodě jako vedoucí. Babička jí pomáhala s vytíráním regálů a s vybalováním zboží. O prázdninách často jezdili do Jeseníků, měli rodinu. Chodili se koupat do řeky, sbírali houby a borůvky. Na dovolené jezdili pouze v rámci Československé republiky, pouze jednou byli v Polsku.

V porovnání s mým dětstvím měla babička těžší život. A kdyby nebyla pilná jako včela, rodiče by jí vynadali. Lidé v té době byli méně nároční a vážili si maličkostí.