- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Interview o přátelství - Adéla Kiasová / Ema Třískalová / Kira Synianska - (KNZ-K3)
Pravý kamarád je člověk, se kterým je legrace. Podrží mě, když jsem v nouzi, pomůže mi, nevykašle se na mě a je se mnou rád. Najít správné kamarády může trvat věčnost. Někteří nejsou takoví, jak se zdají. Jsme skupina tří holek, které právě o tom budou psát.
Jmenuji se Adéla, je mi 12 let a žiju v Ostravě už od narození.
Já jsem Ema, je mi 12 let a jsem z Ostravy.
A mně říkají Kira. Jsem z Ukrajiny, pocházím z Kremenčuky a už deset měsíců bydlím v Ostravě. Mám 12 let.
Kira: Na Ukrajině jsem měla dva opravdové kamarády, jmenovali se Denis a Nikita. Jaké pravé kamarády jste měli nebo máte vy?
Adél: Moje kamarádky jsou Bára a Natka. Bára je moje nejlepší kamarádka už od školky a Natka od druhého stupně na škole.
Ema: Mám pár kamarádů, ale nikdy nebyli nejlepší. Chcete vy najít pravé kamarády, kteří nikdy nebudou „fake“?
Všichni: Nebudeme to už dál zdržovat!
Adél: Pamatuju si ten moment, když jsem přišla poprvé do školky a neznala jsem nikoho. Nebavilo mě to tam do té doby, než jsem poznala moje první kamarádky.
Ema: Vážně? A jak se jmenovali?
Kira: Povídej!
Adél: Bára, Lucka a Laura.
Kira: Emo, řekni taky něco. Jací byli tvoji úplně první přátelé?
Ema: No nevím, jestli vám mám to říkat. Je to takové…divné.
Adél: Nevadí, ať je to ta nejdivnější věc, ale pokud to nechceš říkat, tak taky nevadí.
Kira: Přece tě nebudeme nutit.
Ema: No tak vám to řeknu. Moji první kamarádi byli imaginární.
Kira: Cože?
Ema: Je to divné, že?
Adél: Ne nevadí, přátelé můžou být jacíkoliv.
Kira: My tě za to neodsoudíme.
Adél: Přesně tak.
Ema: Díky, jste fakt kamarádky.
Všichni: Takže první pravidlo pravého přátelství - neodsoudit někoho hned, protože kamarádi se mají brát takoví, jací jsou.
Kira: Holky, myslíte, že kamarádi si musí pomáhat?
Ema: Jasně.
Adél: Určitě. Představte si, že jeden z kamarádů má problém a požádá o pomoc. Co by toto bylo za přátelství, kdyby ten druhý řekl NE?
Ema: Podle mě žádné.
Kira: Kdybych potřebovala pomoc a on nebo ona by se na mě vykašlali, tak bych se s ním už asi nebavila.
Ema: Umět si pomáhat je velmi důležité.
Adél: Ale nemůže pomáhat pořád jen jeden a ten druhý nic. Pomáhat by si měli umět oba navzájem.
Ema: Moje slova.
Všichni: Takže druhé pravidlo zní - pomáhat si, protože opravdový kamarád má umět pomáhat.
Kira: A víte, co je taky velmi důležité?
Ema: No?
Adél: No?
Kira: Nepřetvařovat se.
Adél: Máš pravdu.
Kira: Například se v okolí tváří jako nejlepší kamarád a přitom není. Nemá někoho rád a za jeho zády ho pomlouvá a lže mu.
Ema: Tak to tím pádem není vůbec pravý kamarád ani na 1%.
Adél: Měli bychom k sobě být upřímní, nepomlouvat se a nechovat se tak, aby mu to ublížilo.
Ema: Ani bychom neměli žárlit na jeho ostatní kamarády.
Kira: Můžeme mít přece tolik kamarádů, kolik chceme. Když se zrovna bude bavit s někým jiným než se mnou, tak to snesu a nežárlím.
Všichni: Třetí a poslední pravidlo je - nepřetvařovat se, ať je to lhaní, žárlení nebo pomlouvání. Prostě nedělat to, co by mu mohlo ublížit.
Adél: Je spousta dalších pravidel, ale ty vám už říkat nebudeme.
Kira: Protože je určitě všechny poznáte.
Ema: Je jich spousta, ale my jsme vám tu uvedly alespoň tři a snad tato pravidla patří mezi ty nejdůležitější.
Adél: Je nám teprve 12 let a tak je všechny neznáme, ale snad je jako vy taky zjistíme.
Všichni: Tímto se s vámi loučíme a zase někdy příště. Ahoj:-).