Hledání živé vody - Štěpán Balner (ŽV-K2)

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

„Myslím, že jsme to našli“ řekl Ikar. Byli spolu s Bitheenem vysláni aby našli planetu s živou vodou. Zprávu o této planetě podal vesmírný koráb vyslaný před nimi, který o ni podal stručnou zprávu a odletěl někam pryč. Proto je požádali, aby ji podrobně zkoumali.

Ted si právě Ikar všiml planety, která byla zářivě modrá, a tak si pomyslel, že to bude ona. „ Ano taky si to myslím“ řekl Bitheen. „Přistaneme?“ ptal se Ikar. „Ne! Zatím ji jen obletíme a potom uvidíme co dál“ rozhodl Bitheen. Jako starší a rozumnější byl tudíž i opatrnější, takže nechtěl hned padnout do zajetí Abiopů žijících na planetě nedaleko odtud. Abiopové byli ze země vyhnáni pro své loupeživé výpravy k okolním národům. Právě se usadili na planetě X-12, která byla skoro jako Země. Ikar se zašklebil: „Neboj se, Luxor je pro Abiopy moc velké sousto“. Bitheen vzdychl. Ikar měl pravdu. Luxor byl proti Abiopům obrněn metrovým pancířem a pro případ útoku byl ještě vyzbrojen kanonem ráže 120 mm. Tento koráb z dvacátého osmého století byl proti Abiopským M-56 z dvacátého čtvrtého století jako tank proti pěšákovi. „Máš pravdu, ale přesto zatím nepřistaneme“ řekl  Bitheen. „Ale kdy budeme nakládat?“ tázal se Ikar. Právě toto bylo důvodem této cesty. Neměli tu planetu zkoumat, ale nabrat co nejvíc živé vody a odletět zpátky na Zem. Proč? Protože na Zemi se začala živá voda používat jako palivo. Jenže jí bylo málo, tak se musela dovážet z okolních planet. „Tak dobře přistaneme, ale musíš zapnout přistávací zařízení“ řekl Bitheen. „Zapnuto!“ odpověděl Ikar. „Ted nastartuj první motor a pokus se přistát“ přikázal Ikarovi Bitheen. Ikar poslechl a tak hladce přistáli na jednom ostrůvku, který si vybrali. „Vidím jen vodu a písek“ řekl Bitheen. „Tím budou menší potíže s nabíráním živé vody“ odpověděl Ikar. „ Ano takže vytáhni pumpu a přines trubky“ rozkázal Bitheen. Ikar se zasmál:„ Rozkaz kapitáne“. A tak se stalo, že za pár hodin měli všechny nádrže plné.

Jenže když se už chystali k odletu, Ikar spatřil rychle se blížící předmět. „Co to je? “ tázal se Ikar. Bitheen si toho už také všiml a teď s hrůzou pozorovali blížící se předmět. „ Abiopové“ zašeptal Bitheen. „Rychle do rakety!“ vykřikl Ikar. Bylo už však pozdě. Když se už chtěli rozběhnout k raketě, uslyšeli, jak někdo vykřikl: „Ani hnout!“. Ikar a Bitheen se zastavili a otočili po hlase. Za nimi stál muž vysoké postavy s lapací pistolí a hněvivě se na ně díval. „Proč jste nám kradli živou vodu?“ tázal se jich. Ikar a Bitheen se na sebe mlčky podívali, ale nikdo z nich neodpověděl. „Ptám se vás po…“ Abiop nedořekl a ozval se výbuch. Byl to Bitheen. Odhodil kousek výbušniny, který stále nosil s sebou, aby se mohli pokusit utéct. Tato chvilka nepozornosti stačila na to, aby Ikar s Bitheen mohli vběhnout do rakety a narychlo nastartovat motory. Za sebou slyšeli už jen zlostné hlasy. Když už byli aspoň 20 000 metrů nad ostrovem, troufl si Ikar podívat oknem, a když se rozhlédl, spatřil rakety Abiopů, které je už doháněly. „Dohánějí nás!“ vykřikl Ikar. „Přepínám na nadzvukovou rychlost“ řekl Bitheen. A tak se stalo, že když už je Abiopové skoro měli, začala se vzdálenost mezi nimi zvětšovat. „Jen tak tak“ oddychl si Bitheen. Ikar přikývl „Jdu volat našim“. Když po chvíli vypnul rádio a přešel k oknu, tázal se Bitheen: ,,Kdy tu budou?“ Ikar klidně odpověděl: ,,Už jsou tu.“ Bitheen se na něj překvapeně podíval. ,,Ano“ vysvětloval rychle Ikar. „Vojenské rakety mají na rozdíl od nás motory na iontový pohon“. Pak už se jen dívali, jak do večera vojenské rakety vyhnaly Abiopy z planety s živou vodou.

A tak dovezli v doprovodu s vojenskými raketami v pořádku nádrže plné živé vody na Zem. Když přistáli, dozvěděli se, že výzkumná expedice objevila další zásobu živé vody v pohoří Ural a tři roky nato se ministerstvo míru usneslo, že Abiopové se můžou vrátit zpět na svou planetu pod podmínkou, že nebudou už dále loupit. A tak žili lidé v míru s Abiopy po dalších 500 let, protože o živou vodu už nemuseli bojovat.