Babička - Andreas Martin Turoň (GP-K2)

Babička mi vyprávěla: narodila se po druhé světové válce. V roce 1948 zvítězila komunistická strana. Stala se vládnoucí mocí na 50 let. Znárodnila majetek majetným, ať už se jednalo o továrny či hrady a zámky. Vše bylo ve vlastnictví státu a dělnické třídy. Kdo s tím nesouhlasil, byl poslán na nucené práce do Jáchymova a do dolu. Hodně lidí bylo souzeno a odsouzen k smrti oběšením. Dnes již trest smrti u nás není.

Potraviny byly na příděl, na lístky a na měsíc. Když byl příděl vyčerpán, byl hlad. Jako děti bonbóny moc neměli. Citrusové ovoce bylo jen na svátky. Pralo se doma na valše. Nebyla televize, pračka, lednice, jak to máme dnes. Byl jen rozhlas. Rádio neměli všichni, většina měla rozhlas po drátě. Televizi měli černobílou, až začalo vysílat Ostravské studio Hošťálkovic. Chodila k nim hodně sousedů na televizi. Do jeslí a školky babička nechodila, protože byla maminka doma. Chodila do školy na Gajdošové ulici. Školu měla ráda, protože ji to bavilo a měla tam hodně kamarádek. Škola je tam dodnes.

Babička pomáhala své babičce, která byla velmi stará. Své mamince pomáhala s nákupy, na zahrádce, starala se o králíky a slepice. Když měla vše hotovo, chodila s kamarády si hrát a sportovat na hřiště. Jako malá si zamilovala loutkové divadlo. Byla tam, jak jen mohla, Kašpárek byl nejlepší. Později oželela sladkosti, jen aby měla na divadlo. Později chodila do Domu kultury, do divadla Petra Bezruče a Náročného diváka, tanečních Jarky Calábkové.

Cizí řeč měla povinnou ruštinu. Dopisovala si s děvčetem z Ruska, které s CKM navštívila. Jelikož se chtěla naučit řeč své babičky, navštěvovala kurzy němčiny. Babička babičky byla z Vídně, která si za Rakousko-Uherska vzala za muže vojáka. Odešli do Paskova, kde se na zámku narodil otec. Po sametové revoluci 1989 jela babička se svou dcerou do Vídně.

Babička chtěla být archeoložkou a cestovat po světě, její sen se však nenaplnil.