Generace prarodičů - Adéla Vlčková (GP-K4)

Píšu o mojí babičce, která se narodila roku 1965. Z jejího vyprávění vím, jaké měla zhruba dětství. Doslechla jsem se dost věcí... Začala vyprávět tím, že doba byla úplně jiná. Samozřejmě, jak by nám řekl každý dospělý člověk, době, když byli malí naši rodiče, prarodiče a podobně, tak nebyly takové vymoženosti, co se týká mobilních telefonů, počítačů, tabletů...

Mobil jen dospělí, děti ho nepotřebovali. Chodili ven, museli pomáhat doma, chodit na nákupy, hlídat mladší sourozence a mnoho dalších věcí. V dnešní době má skoro každé dítě telefon či různá další elektronická zařízení. Děti jsou na tom závislé a to si myslím, že není úplně dobře. Kdysi děti nebyly, ani takhle drzé jako jsou dnes, teda aspoň podle mého názoru. Za to teď, si toho ti malí parchanti dovolí až příliš. Co jsem se tak dozvěděla od babičky, tak bylo to, že rodiče trestali třeba tím, že si šli kleknout do kouta, nebo museli vykonat nějakou práci. Na nás dnes rodiče zakřičí a už by je podle mě třeba nenapadlo posadit do kouta. No a kde se dále posuneme?

Řekla bych, že vám můžu popsat módu. V přítomnosti každých druhý člověk řeší, kdo se jak obléká, jakou má oblečení barvu, značku, od které daný kus oblečení je. V minulosti bylo každému jedno, to bude mít na sobě, hlavně, aby mu bylo teplo. Dále bych Vám mohla povědět o tom, jak to vlastně bylo s drahotou, penězi a cenami. Dnes mi přijde, že je vše zbytečně moc drahé (jedná se čistě o můj názor)... Jak byla babička malá, tak povídala, že máslo stálo tenkrát 8 Kč. A vše bylo levnější, hračky, oblečení, jídlo... To co si budeme povídat, vše. Ale tím, to byla celkem chudoba, tak si asi úplně nemohli kupovat oblečení, tak jako my dnes. Dědilo se oblečení po starších sourozencích a podobně. V současnosti každý jde a koupí si nové oblečení. Zase neříkám, že každý, jsou rodiny, které si to nemohou dovolit. Mohla bych říct, že dobu jako zažila moje babička, bych chtěla zažít taky. Skrz toho, že skutečně ty děti v té době sociální sítě neznaly, neměly ani možnost mít telefony a podobně. Chodily ven za kamarády, hrály různé hry a podobně. Zato dnes, jak jsem již zmínila, jsou děti až moc na telefonu, počítači a tak dále závislé, což je docela velký problém. Kvůli sociálním sítím dnes hodně přibývá kyberšikany. Hodně lidem se kvůli tomu, že příliš času tráví na telefonu, kazí zrak.

Dále bych objasnila, jak se mění mluva. Jen se přiznejte, kolikrát vám babičky a dědečkové něco řekli a vůbec tomu nerozumíte. Například mě babička nedávno řekla: „V kolik ti jede šalina?“ a neměla jsem nejmenší tušení, co je „šalina“. Teď už vím, že je to tramvaj. Funguje to i naopak, že jste vy něco řekli prarodičům a vůbec nevěděli, co jste po nich chtěli. Přijde mi třeba velmi zvláštní, že se ta doba během pár let takhle změnila. Byla by zajímavá zkušenost si zažít tu dobu, co naši prarodiče. No nic, staří i mladí, posuneme se dál.

Přijde mi, že my a naši prarodiče jsme jinak vychovaní, jeli přísnější výchovu. Tak moji milí, jdeme k závěru. Římsy, že takhle popřemýšlet o tom, jaké rozdíly jsou mezi mým dětstvím a dětstvím babičky, je docela zajímavé. Jde vidět, jak jde ta doba kupředu, a myslím si, že by se každý mohl párkrát zamyslet nad svým dětstvím a jeho možností.