Generace prarodičů - Adam Mokroš (GP-K3)

Emílie Tomisová je moje prababička. Narodila se 5. 12. 1923 v Kášovicích. Je to matka mého dědečka. Pocházela z velmi chudé rodiny. Měla 10 sourozenců a narodila se jako předposlední z nich. Své dětství prožila v Bruzovicích, kde se s maminkou i sourozenci přestěhovala, když maminku opustil její hluchoněmý manžel. Nestaral se o ně. V té době bylo prababičce 5 let.

Když jsem se zeptal pro babičky, jaké měla dětství a co dělala přibližně v mém věku, a čela vyprávět: " Když jsem byla malá, tak jsem byla s maminkou a s dvěma nejmladšími sourozenci doma. Byli jsme chudí, a tak ostatní sourozenci šly do služby. Jakmile mi bylo osm let, musela jsem jít do služby k sedlákovi i já.

U sedláka, který se jmenoval pan Kalčický, jsem žila a pracovala do mých 15 let. Sedlák měl velké hospodářství. Bylo tam hodně práce. Vstávat jsem musela ve 4:30. Hned jsem zatopila, nachystala krmivo pro koně, krávy, telata, prasata, husy a jiná zvířata. Pak jsem musela s krávami na pastvu. Když jsem měla vše hotové, mohla jsem jít do školy. To bylo většinou okolo 9:30.

Ve škole jsem byla do 12. Učili jsme se psát, počítat, číst a také jsme měli přírodovědu a vlastivědu. Školné se neplatilo, ale žáci si museli kupovat učebnice, sešity psací potřeby. Učebnice jsem jako chudá dostala k zapůjčení ve škole, bohatí si je museli koupit. Psali jsme nejdříve pérem, které se namáčelo do inkoustu, později jsme měli pero plnicí. Škola mi moc nešla, neměla jsem čas se učit. Ve službě jsem žádné hračky neměla. Naposledy jsem si s nimi hrála, když jsem žila s maminkou.

Když škola skončila, Šla jsem k Sedlákovi na oběd. Potom jsem jela zase hodně práce. Musela jsem vařit, prát a starat se o domácnost. Hospodyně měla služku. Jednou se podařilo a služku u sedláka dělala moje starší sestra. Jinak jsme všichni sloužili každý u jiného sedláka. Občas jsem se mohla po obědě zajít podívat k mojí mamince. Ta ale bydlela 7 km od sedláka, tak jsem maminku navštěvovala velmi málo. Po obědě jsem opět připravovala jídlo zvířectvu a kydala hnůj, hrabala seno, čistila kotce atd. V 16:00 jsem šla opět s kravami na pastvu. Bylo to hodně namáhavé. Protože jsem v jedné ruce držela řetězy od 4 krav, druhou jsem si psala úkol do písanky. Tenkrát ještě sedlák ohradu neměl.

Neměla jsem to u sedláka lehké. Byla jsem malá a slabá. Několikrát jsem od něj utekla k mamince. Ta mi ale vždy dala výprask a za ruku mě přivedla k sedlákovi zpět. Na učení mi nezbyl čas. Večer jsem lehla unavená do postele a spala jako zabitá. Taky proto byla ve škole mou nejlepší známkou trojka nebo čtyřka. A to mnohdy učitel přivřel oko. Vyšla jsem osmou třídu obecné školy, mám jen základní vzdělání. Pak mě maminka v 15 letech byla do textilní továrny."

18 letech prababička potkala ve městě Němce Stefana Gistingera. Nevěděla, že je Němec. Ještě než narukoval na vojnu, prababička otěhotněla. Aby si ho mohla vzít za manžela, požádala o německou příslušnost. Stefan ve válce padl a prababičce se narodila dcera Štěpánka.

V roce 1949 si vzala za manžela Miroslava Tomise a v roce 1951 se jim narodila dvojčata Petr a Pavel. Pavel je můj dědeček.

Prababička žije střídavě s mými prarodiči a u své dcery Štěpánky. Brzy oslaví 98 narozeniny a stále se mimo zhoršeného zraku a sluchu těší z dobrého zdraví.