Dědečkův příběh - Karolína Sémová - (GP24-K2)

Byl studený podzimní večer a já navštívila dědečka Jarouše, abychom si popovídali, jak to kdysi bylo ve škole.

Pravidla školy byla dle dědečka daleko přísnější. Všichni učitelé byli pro spolužáky daleko větší autoritou, než jsou dnes.

Děda mi vyprávěl, že je to i tím, že výchova rodičů byla daleko přísnější než dnes. Dnešní děti si mnohem více dovolují k rodičům, ale i k učitelům. Tehdy, když žák neposlechl, také někdy dostával tělesný trest. Už od dětství byl veden k respektu k dospělým a rodiče ho vedli, aby cíle, které má, aby si splnil.

Děda chtěl promítat v kině a to se mu i splnilo. I já mám cíle. Chci být lékařkou nebo veterinářkou a k tomu mě rodiče vedou. Říkají mi, že studium a škola jsou pro mě důležité, abych byla vzdělaná a chytrá.

Je důležité mít cíle a sny a jít si za nimi. Je důležité poslouchat učitele, protože ti mi chtějí předat své znalosti, aby se mi jednou splnily mé sny a cíle jako dědečkovi Jaroušovi. Ráda čtu, jako kdysi četl můj děda. Získávám tím vědomosti, které budu potřebovat v dospělosti. Mám ráda dědu Jarouše a je mým vzorem.