Děda z Bulovky - Anna Zoreníková - (GP24-K1)

Můj děda žil v Bulovce. Bulovka je vesnice s místním hřbitovem, školou, prostě obyčejná vesnice. Bydlel v domě s velkým pozemkem a spoustou zvířat. Měli krávy, ovce, kozy, prasata, slepice, kuřata, brojlery, králíky, psa a kočku. Trávu sekali kosou, vyráběli si vlastní sýr, vodu čerpali ze studny a dělali zabijačku. To byla slavnost! Zabili vepře a udělali z něj jitrnice, jelita, ovar a škvarky. Přichystali velkou hostinu a už jenom hodovali.

Kolem sebe měl mnoho sousedů, se kterými si velmi dobře rozuměl. Jedni z nich byli původně z Maďarska. Děda s kamarády uzavíral různé sázky. Jeden z kamarádů se vsadil, že sní žábu. Děda toho byl svědkem, ale bylo to tak ošklivé, že od té chvíle nesnáší žáby.

Poblíž jejich domu je stará rozpadlá kůlna plná sena. V té si děda s kamarády hrál nejradši. Jednoho dne hráli v té staré kůlně svou oblíbenou hru – hledání pokladu. Pomalu se začalo stmívat a děda musel jít domů. Podklouzla mu noha a poranil si hlavu o dřevěné okno. Zrovna šla kolem jeho maminka a viděla, co se stalo. Odjela s ním do nemocnice a tam mu hlavu zašili. Dopadlo to dobře jako všechny ostatní příběhy a děda se šťastně vrátil domů. Později ta kůlna byla odstraněna a dnes tam stojí moderní domek.

Jedna velmi zajímavá historka se odehrála na podzim. Všechny děti sbíraly kaštany a děda u toho samozřejmě nesměl chybět! Vylezl na velmi vysoký kaštan poblíž jejich domu a pokoušel se shodit nějaké kaštany. Jenže na podzim bývá mokro, a proto děda uklouzl a začal ze stromu padat. Kromě modřin se mu nic vážného nestalo, ale i tak má od této chvíle velký strach z výšek.