Co zažili naši prarodiče - Martin Kučera (GP-K4)

Na otázku: " Co zažili naši prarodiče, když byli ještě malí", si děda vzpomněl na tyto některé vzpomínky.

Celkově vyrůstali bez technických vymožeností dnešní doby, většina prací byla vykonávána ručně. Vyrůstal v příměstském prostředí.

• Na ulici byly pouze tři auta. Naproti jeho bydliště měl náhodou soused auto, když si hráli na ulici a zahlédli ho přijíždět tak  rychle otevřeli bránu, naskákali do auta a on je svezl až před garáž. To bylo první seznámení s autem.
• Při cestování železnicí jezdily vlaky tažené parními lokomotivami, ve vagonech seděli na dřevěných lavicích, okna byli stahovací pomocí kožených pásků.
• Autobusy měli harmonikové dveře a průvodčí dávala trhací lístky, které proštipovala děrovacími kleštičkami.
• Ulice byla pouze štěrkovaná a v zimě, když napadl sníh, kterého bylo dost, tak cestu prohrnoval dřevěný pluh tažený koněm. Ten měl na krku rolničku a bylo ho slyšet již z dálky. Bylo to pěkné se na to dívat přes okno z vytopené místnosti. Vytápěna byla kamny na uhlí "PETRA". Musel jako kluk chodit s uhlákem do sklepa pro uhlí, které tam pomáhal otci vozit v létě.
• V domku měli pouze ve sklepě prádelnu, která zároveň sloužila jako koupelna.   Před vykoupáním se muselo nejdříve zatopit pod kotlem, vodu ohřát, přenést do plechové vany a pak se teprve vykoupat, bylo to většinou v sobotu.
• Praní probíhalo tak, že se prádlo většinou vyvařovalo v kotli a pak se pralo v kyvadlové dřevěné pračce. Jako jediný kluk mamince pomáhal s kýváním kyvadla pračky. Moc rád to nedělal, bral to tak, že bude mít aspoň silnější ruce.
• V zimě, v té době byly dosti mrazivé a hodně sněhové, se moc těšili na to , že budou problémy s uhlím a z tohoto důvodu budou vyhlášeny " Uhelné prázdniny " a nebude muset chodit do školy. V této době byla sobotní docházka.
• V době, kdy vyrůstali nebyly samoobsluhy, nákupní střediska, byly však třeba mlékárny, kam chodil do 3 litrové konve pro mléko. Prodavačka, podle toho, kolik chtěl jej nabrala z"mlékárenské konve " odměrnými naběračkami. Po donesení domů se většinou mléko, které nebylo nakonzervované hned převařovalo, aby se nezkazilo. Při převaření vznikla na povrchu škařupa - blána , kterou děda neměl rád. Máslo se prodávalo na váhu a odkrajovalo z větších kostek.
• Pouze o Vánocích se v obchodech prodávalo jižní ovoce, jako banány, pomeranče, mandarinky. Na tyto se muselo vystát většinou ve frontu.
• Trávníky na zahradě se sekali kosou nebo srpem. Při sečení srpem se jednou nešikovně sekl do prstu a dlouho se mu to hojilo. Chtělo to sešít, ale tenkrát se s tím nechodilo po doktorech. Pak už si dával při sečení pozor a nikdy se nesekl.
• Byl rád, když si našel chvilku volna a mohl si jít zahrát s ostatními dětmi. Často hrávali na ulici kuličky, patou udělali v hlíně důlek, pak čáru, ze které odhazovali kuličky. Když vyhrál kovovou kuličku, míval z toho radost. Další oblíbenou hrou byl fotbal. Místo branek posloužili na ulici pohozené nějaké kameny a už hráli. Balon vždy donesl kamarád ze sousedního domu. Míč měl kožený se šněrováním, které dost bolelo, když se zasáhl hlavou nebo někdy i nohou. To však patřilo ke hře.
• Chodilo se na bramborové brigády, brambory sbírali do košů a ty pak sypali na traktorové vleky. Brambory se vyorávaly rotační vyorávačem, kterému se říkalo "čert". Během brigády dostávali chutné svačiny, které mu chutnali.
• Vzpomíná si, jak dostal první kolo značky "Pionýr " (jediné dětské kolo, které se dalo koupit) a jeho maminka ho učila jezdit. Moc mu to nešlo, tak se dost naběhala.
• Jeho první brusle, na kterých se učil bruslit na zamrzlém potoku byly brusle na klíček, které se utahovaly k botě a říkalo se jim "kačenky ". Než se připevnily na botu, tak  měl hned ruce promrzlé.

V zážitcích z jeho mládí by se dalo ještě dlouho hovořit nebo psát, bylo toho spousta, na některé se mu dobře vzpomíná, na některé hůř. Ale tak to v životě chodí.