Šťastné trhliny v lásce - Štěpánka Nyklová - (RH-K4)

Odesilatel:
Peg Hunnicuttová,
San Francisko, Kalifornie,

3. 12. 1951

Panu:
B.J. Hunnicuttovi,
M*A*S*H 4077, Korea

Drahý B. Ji,

uplynul již celý rok ode dne, kdy nás od sebe odloučila pět tisíc mil vzdálená válka. Od té doby neuběhl jeden jediný den, kdy bych na tebe nemyslela, kdy by se mi po tobě nestýskalo a vím, že za tím nekonečným oceánem sedíš ty a při čtení každého slova v tomto dopise myslíš na mě. Jistě se sám sebe ptáš, co celou tu dobu bez tebe dělám… Možná se taky ptáš, copak zrovna teď vyvádí naše dcerka (beztak zase nějakou lumpárnu)… Určitě se ale ptáš, jak se všichni tady doma máme, a protože teď mám volnou chvíli, o všem, co se tady děje, ti povyprávím…

Máme prosinec, což znamená, že se všichni naši příbuzní (hlavně tvá matka) zbláznili do vánočních příprav. Dům už voní všelijakým cukrovím, které se válí všude po kuchyni na dosah malých ale obratných rukou naší Erin a Jamese. Oba již podnikli mnoho loupežných výprav, ale pokaždé je tvoje matka chytila a vyhodila z kuchyně. Nic z toho je však neodradilo, a tak v tom vytrvale pokračují dál. V obývacím pokoji se zase obě hlavy rodiny neustále hádají o umístění vánočního stromečku; jako by na tom nějak zvlášť záleželo. Tvůj otec ho chce postavit doprostřed pokoje, aby na něj všichni viděli, ten můj zase do rohu, aby nikomu nepřekážel. Vrchol toho všeho je moje babička sedící ve svém houpacím křesle s naslouchátkem v jedné ruce a rozkousaným lízátkem v druhé, která je se škodolibým úsměvem sleduje a občas do jejich rozhovoru přihodí nějakou tu její klasickou uštěpačnou poznámku. Měl bys to vidět… Tvá sestra se jako vždy postarala o výzdobu celého domu a jak už bývá zvykem, vytvořila tak přímo kouzelnou podívanou. Jedinou změnou v jejím programu je její novopečený manžel Peter Hunt, který se jí snaží za každou cenu pomoct; většinou však ona pomoc končí rozbitou baňkou nebo přetrženým věncem, a tak ho Jackie neustále marně odhání.

Tím se dostávám k sobě. Jak dobře víš, tvým úkolem v tomto vánočním zmatku vždycky bývalo zametání sněhu a hledání každoročně ztraceného betlému, a jelikož tu letos nejsi, připadly tyto úkoly mě. Se sněhem jsem si hlavu nelámala, více mi dělal starosti onen ztracený betlém. Lépe řečeno jsem si pořád dokola kladla otázku: „ Kam ho tento rok naše babi zase schovala?“ Hledala jsem všude; na půdě, ve sklepě, v kuchyni, v koupelně , dokonce jsem se odvážila vkrást se babičce do pokoje. Ke své smůle jsem však nic nenalezla. Zoufalost mě přivedla až k možnosti, kterou jsem si nechávala až na úplný konec. Zašla jsem za babičkou, která se stále bavila hádkou o stromek a velmi nenápadným a promyšleným způsobem jsem ji navrhla obchod: lízátko za prozrazení úkrytu betlému. Babička však zřejmě uhodla, že jsem v koncích, zavětřila šanci a rozhodla se situace využít. Vyzrazení úkrytu mě tudíž ve výsledku stálo pět balení karamelových bonbónů a padesát višňovo-karamelových lízátek; jestli ještě teď někde seženu tolik sladkostí, naše babi do konce roku dozajista dostane cukrovku! A moje peněženka pořádně na frak… Každopádně betlém již stojí pěkně na svém místě na parapetu pod oknem.

Erin s Jamesem se opět pokusili vkrást do kuchyně, tentokrát tam pobyli o něco delší dobu a když procházeli kolem mě, tvářili se vítězoslavně – zřejmě se jim konečně podařilo oloupit babičku. Boj o stromek již také skončil (nakonec stromeček bude stát v rohu vedle parapetu s betlémem), teď se hlavy rodiny hádají, jestli má na špici stromečku přijít hvězda nebo ne; tato hádka již zřejmě babičku nebavila, a tak s lízátkem v puse usnula vyčerpáním... Jackie s Peterem se kamsi vytratili a já po náročném hledání betlému usedám ke stolu a pokračuji v tomto dopise. Ráda bych ti také vylíčila některé novinky z práce: tak třeba manželům Collinsovým se narodila dvojčátka, kluci, neustále se jimi chlubí, ale nikomu to nevadí, jelikož již na všechny padla pravá sváteční nálada, a to dokonce i na mého nevrlého šéfa, který mě nejenomže neseřval za dobře odvedenou práci, dokonce mi i pochválil novou blůzku – holt Vánoce jsou čarovné. Jsou až tak čarovné, že dokázaly, že si i tak schopný lékař, jakým tvůj kolega Davison určitě je, vykloubil rameno při pouhém odpalu v golfu – ten člověk je za mě učiněný kouzelník, jelikož se s tímto zraněním vypořádává již druhým týdnem. Sousedé Bakerovi se zase vypořádávají s novým psem; tento malý ratlík o velikosti veverky totiž není tak roztomiloučký a neviňoučký, jak ho popisoval obrázek v jednom ženském magazínu. Celý den proběhá venku ve sněhu, který si náramně oblíbil hlavně kvůli tomu, že se v něm může pěkně schovat – sousedovic děti ho potom hledají až do večera, chudáci. Naštěstí jim to usnadňuje fakt, že tento ač malý pes řve jako zástup grizzlyů – pokud ho tedy něco vyděsí, potěší nebo rozzuří, rozštěká se tak, že ho musíte slyšet až tam u vás v Koreji. Právě z tohoto důvodu si u sousedů oblíbili nový psí povel „sedni, lehni a mlč!“, který jednou vyřkla naše milovaná a nadmíru rozzlobená babička. Jinak se v naší ulici neděje nic, pokud tedy nepočítám starého Flischera, který se, jako každý rok, snaží nastartovat svojí Lady Viollet, jež pokaždé jen škytne a zavrže volantem.

Ale teď zpět do našeho domu, do obýváku, ke krbu, ke stolu, na němž leží tento dopis. Je až neuvěřitelné, jak dlouho jsou schopni se naši otcové hádat. Kdybych tu neseděla, možná by se i poprali, ale má přítomnost jim z nějakého důvodu (naštěstí) brání. Babi se již probudila, dolízala lízátko a významným pohledem mi dala najevo, že jestli ji do zítra nesplatím svůj dluh, opět betlém schová, a to už bych ho nejspíš nenašla. Tvá matka již přestala řádit v kuchyni a šla se ven projít. Ostatní jsou také ještě v nedohlednu a já…

…Tak tomuhle nebudeš věřit! Před chvílí ke mně přiběhla uplakaná Erin s rozcupovaným plukovníkem Shermanem v rukou! Když se po chvíli uklidnila, řekla mi, že s Jamesem vykopali válečnou sekeru a že válečné a loupežné výpravy teď podnikají proti sobě. Při těchto akcích zřejmě padlo mnoho obětí: klika od dveří do koupelny, babiččina oblíbená deka, plech s vanilkovými rohlíčky (až se toto dozví tvá matka, Erin s Jamesem skončí taky rozcupovaní na kousky) a v neposlední řadě i statečný plukovník Sherman. Tento nebojácný plyšový kůň se za Erin bil až do posledních sil, v tomto případě do posledního kopyta. Nepřítel ho totiž zajal a uvrhl do žaláře, kde, podle výpovědi nepřátelské strany, došlo k nehodě, což způsobilo ošklivá zranění na všech čtyřech nohách plukovníka. Ani si nedovedeš představit kolik nití se muselo spotřebovat na záchranu tohoto bojovníka. Ovšem, že mi tato nehoda vrtala hlavou, a tak jsem se i já na chvíli zapojila do této války a vydala se na průzkum. Podle mého zjištění si James vybudoval útočiště na naší půdě, takže jsem se tam vydala a již podruhé za tento den uskutečnila dlouhosáhlá pátrání. Když už to vypadalo, že ani napodruhé nic nenajdu, padl mi zrak na nápadně uklizenou část podkroví, v níž se nacházela jen jedna krabice. Došla jsem k ní, odklopila víko a žasla – James, ten malý vynalézavý klučina s rozcuchanými vlasy a poťouchlým úsměvem, James Corner, jenž vypadá, jako by neuměl ani do pěti počítat, si pro válečné účely z kartonu a nůžtiček na nehty sestavil improvizovanou gilotinu. Samozřejmě že pro zachování bezpečnosti byla gilotina zabavena a po částech zbavena životnosti.

A jestli se ptáš, co Erin a Jamese – nerozlučitelní přátelé – donutilo obrátit strany a stát se nepřáteli na život a na smrt - bylo to pár kousků ukradeného cukroví, o než se Erin nechtěla podělit… Ach jo. Co já mám s těma dvěma dělat? Ty by sis určitě dokázal nějak poradit…  Erin i James se naštěstí nakonec udobřili, a i když to na chvíli vypadalo, že je jejich babička taky uvrhne do žaláře a rozcupuje na kousky, vše dopadlo dobře. Oba viníci pomohli při pečení nové várky rohlíčků a já Erin mezitím zachránila plukovníka. Hlavy rodiny se dohádaly a konečně ozdobily stromeček, který teď zářil do všech stran našeho obýváku. Babi opět usnula a Jackie s Peterem se vrátili. Všechno utichá a my tu všichni sedíme dívajíc se do ohně v krbu a užívajíc si poklidné ticho narušované jen občasným štěkotem sousedovic psa. A jak tu všichni jen tak v tichu sedíme, uvědomuji si, že mi něco chybí k tomu dokonalému klidu, ty B. Ji…

Snad ti, milý B. Ji, pomohl tento dopis na chvíli zapomenout na tísnivý a nepříjemný pocit způsobený válkou. Snad ti, milý B. Ji, tyto řádky alespoň na malou chvíli vykouzlily úsměv na rtech. Věz, že i když nás od sebe dělí onen nekonečný oceán a i když nemůžeme být na svátky spolu stále tě miluji a jen při pouhé myšlence na tebe, jak sedíš vedle mě a objímáš mě, jak se na mě usmíváš a mluvíš ke mně svým vstřícným a láskyplným hlasem, jsem šťastná a ještě šťastnější jsem, když myslím na dobu, kdy se vrátíš a kdy budeme všichni tři zase spolu. Miluji tě B. Ji a nikdy nepřestanu, proto mi splň jen jedno jediné přání, buď na sebe opatrný a vrať se mi.

A protože vím, že ti pošta přijde až za dvacet jedna dnů, přeji ti šťastné a veselé Vánoce již teď a spolu se mnou i všichni ostatní v tomto pokoji,

Tvá navždy milující Peg.

(P.S. Sněz cukroví, které jsme ti poslali, rychle, ať se nezkazí)