Co se stalo se statkem Františka Nelhýbla? - Štěpán Martiník - (GP24-K4)

Pan František Nelhýbel byl sedlák. Měl svůj dům a zároveň statek, kde měl dva koně a několik krav, a vlastnil velká pole. Tento majetek získal dědičně po předcích. Na polích hospodařil se svou ženou a dvěma dětmi: Anežkou a Pepíkem. Pracoval tvrdě, dařilo se mu a žil spokojeně. V zemi ale vládne komunistická strana, která zavádí změny, jako je například kolektivizace. Kolektivizují se pole a statky, spojují se do jednotných zemědělských družstev. Pan Nelhýbel ale nevidí důvod, proč by svůj majetek odevzdal. Nedovede si představit, že by někdo jiný hospodařil na jeho poli. Místní komunisté se ho snaží donutit do družstva vstoupit.

Buch buch buch, rány probudily Frantu, jeho ženu i děti. Anežka i Pepík se maminky zeptali, co se děje. Franta pospíchal z domu, aby zjistil, kdo je tak brzy budí. Za vraty stáli dva soudruzi z národního výboru. Přinesli příkaz k odevzdání polí a zvířectva do zemědělského družstva. Jak se dá předpokládat, Franta jim odpověděl takto: „Soudruzi, už ke mně nechoďte. Už byste měli vědět, že já do JZD ani za Boha nevstoupím! Svůj majetek jsem získal poctivou a těžkou prací, nic jsem neudělal, ničím jsem se neprovinil! Tak nevím, proč bych měl něco odevzdávat!“

Po tomto setkání uběhlo několik dní. Nelhýblovi hospodařili dál tak, jak byli zvyklí. Jednou v noci se Franta probudil a z okna viděl neobvyklé množství světla. Ježišikriste, nám to hoří‼ Všichni hned vstali a rychle vyběhli ven, aby zjistili, co se děje. Děti vzaly kbelíky s vodou, rodiče šli do stáje, aby se pokusili zvířata vyvést. Oheň už byl moc velký na to, aby ho mohli sami zastavit. Naštěstí se do stáje ještě dalo vstoupit, takže se jim podařilo zachránit koně a dvě krávy. Pak se ale oheň rychle rozšířil a několik krav se jim zachránit nepodařilo.

Rodina Františka Nelhýbla byla úplně zničená. Jejich dům byl spojený se statkem, a tak byla poškozena i obytná část. Zbytek noci museli přečkat venku. Ráno viděli nedaleko postávat soudruha, který je nedávno nevítaně navštívil, což se jim zdálo podezřelé. Správně uhodli, že požár byl založen úmyslně a ten člověk přišel zkontrolovat, zda majetek byl zničený. V následujících dnech se Nelhýblovi pokoušeli opravit svůj dům a statek. Kolem jejich obydlí se často procházeli cizí lidé, ale nikdy neřekli, co chtějí. František se proto rozhodl s jedním z nich promluvit

„Dobrý den, co chcete? Už několik dní tady vidím různé lidi, kteří se jen prochází a pozorují nás.“

„Podívejte se, co se vám stalo. K tomu nemuselo dojít, kdybyste včas vstoupil do JZD. Nemáte šanci to všechno spravit. Přišel jste o většinu majetku, nikdo vám nepomůže, my už se o to postaráme.“

„Vidím, že uděláte cokoliv, neštítíte se ohrozit i život mé rodiny. Asi už nebudu mít sílu vzdorovat. Tak tedy vyhráli jste, já vám to, co mi zbylo, do družstva odevzdám.“

František tedy nakonec do družstva vstoupil. Do konce života ale zůstal zklamaný a zlomený. On i jeho rodina nesli důsledky těchto událostí i v budoucnu. I přesto, že děti měly výborný prospěch ve škole, nemohly studovat ani na střední škole, musely na učiliště. Syn Pepík nastoupil do práce jako horník a Anežka se stala prodavačkou.