Babiččiny dýmové knedlíky - Matyáš Zápařka - (GP24-K4)

Babička byla mistryní domácí kuchyně. Celá rodina se těšila na její voňavé, nadýchané knedlíky, které uměla jako nikdo jiný. Každý nedělní oběd provoněla kuchyní svou tajnou směsí koření a vždy se usmívala, když viděla, jak její pokrmy mizí z talířů. Ale tentokrát měla babička nový nápad.

„Proč bych měla stát u plotny tak dlouho, když máme tu novou mikrovlnku?" řekla si jednoho dne, kdy chtěla uvařit svůj slavný knedlík trochu moderněji. Našla v šuplíku starý recept, připravila těsto. Těsto poté zabalila do misky a šup s ním do mikrovlnky!

„To bude hned," poklepala si spokojeně na brýle a otočila knoflíkem mikrovlnky na deset minut. A tak s radostným očekáváním zamířila do obýváku, zapnula televizi a začala sledovat TV Barrandov.

Uběhlo pár minut, když najednou Ajša, její černobílá kočka, zvedla hlavu, jako by něco cítila. Babička si ničeho nevšimla, byla naprosto pohlcená dějem pořadu Soudkyně Barbara. Ale najednou do jejího nosu udeřil odporný zápach.

„Fuj! Co to tu smrdí?“ vykřikla a prudce se postavila. Z obýváku viděla, jak se z kuchyně valí podivný bílý kouř. Srdce jí poskočilo a okamžitě vyrazila ke kuchyni. Ajša zamňoukala, jako by chtěla říct: „Tohle není v pořádku!“

Otevřela dveře do kuchyně a náhle ji obklopil hustý kouř. Nemohla uvěřit svým očím – dým byl tak hustý, že by se v něm dalo plavat. Přišlo jí, že se ocitla v nějaké hororové scéně. A ten zápach! Byl to odporný mix spáleného těsta, plastu a kdovíčeho ještě.

„Ježíši Kriste!“ zařvala babička, popadla Ajšu do náruče a rychle běžela na chodbu. Napadlo ji, že by mohla být někde jiskra nebo dokonce oheň. V panice ještě stihla vypnout elektrické jističe, protože se obávala, že by v kuchyni mohl být oheň.

Po několika minutách, kdy měla jistotu, že nikde nevidí plameny, se odvážila vstoupit zpět do bytu, aby hned otevřela okno. Dým se pomalu začal rozptylovat a odhalil její kdysi krásný, světlý knedlík, který se proměnil v tvrdý, černý kámen.

„Ach, moje kuchyně,“ zaúpěla, když viděla tu spoušť. Všude byl cítit štiplavý zápach, proto se muselo větrat celý týden, aby smrad alespoň trošku zmizel.

Nakonec se babička vrátila ke své staré, osvědčené metodě vaření na páře. A když se někdo zeptal, proč si neulehčí práci moderními spotřebiči, jen se usmála a řekla: „Někdy není dobré měnit věci, které už fungují.“