Babiččino tři čtvrtě století - Jakub Gorzula - (GP24-K4)

Jednou, když byl pochmurný den, tak jsem si vzpomněl, že jsem dlouho babičku neviděl, tak jsem se šel za ní na návštěvu. Povídali jsme si o všem možné a babička se tak rozpovídala, že jsem se najednou dozvěděl, jaké to bylo v jejím dětství a jak se jí ta doba líbila.  

Babička se narodila v roce 1949 ve Staré Bělé, ale žila v Polance. V dětství měla hodně přísné rodiče, pokud neposlechla nebo něco neudělala hned, tak dostala na zadek, ale babička byla zlatíčko na rozdíl od svých sourozenců. Měla tři mladší bratry, kteří vyváděli za jakýkoli okolností, často je musela hlídat, protože rodiče byli v práci, a ona byla nejstarší. 

Asi v babiččiných devíti letech se stala tragédie, umřel jí otec a celá rodina to nesla dost špatně. Ze zdravého krásného usměvavého chlapa se stalo úmrtí, které nikdo z rodiny nečekal. Zemřel ve svých třiceti osmi letech na infarkt. Ani za celý rok se s tím babička nedokázala vypořádat, ale stačilo jí pár návštěv u psychologa a řekla si, že tím, že otce bude litovat, se nic nezmění.  

Pak se babička ve vyprávění přesunula k veselejšímu tématu, a to je škola. Babička byla jedna z těch, kterou škola bavila, měla krásné známky. Žádné poznámky, ale její bratři to měli naopak, nebyli úplně pětkaři, ale takový zlatý střed. Ve známkách sice byli trojkaři, ale chování to bylo horší, skoro každý den přicházeli domů s poznámkami, mamka mojí babičky si na to sice zvykla, ale moje praprababička ta si je za dva roky dokázala tak hodit do latě, že byli nejhodnější kluci na škole. Na střední školu babička chodila na obor oční sestra, kterou dokončila a maturovala se samými jedničkami.

Asi ve dvaceti pěti se seznámila se svým dnešním manželem, to byl můj děda. Byli spolu spokojení, babička procovala pořád jako oční sestra, děda pracoval jako soustružník.  Babička s dědou měli dvě děti, a dokonce dvě holky, moji mamku a tetu. Když bylo mamce asi pět let, děda s babičkou se přestěhovali o pár baráků dál, protože chtěli svůj dům a bydleli v domě s tchyní, což není úplně ideální na výchovu dětí, proto si postavili dům, ve kterém bydlím teď taky. A teď jí oplácím to, co ona mně dřív, když mě hlídala, chodila se mnou na procházky, vařila mi, byla na mě hodná. Teď pomáhám jí s vařením, někdy ji vysaju byt, jsem její osobní IT technik. Babička se snaží používat mobil i počítač, ale moc se v tom nevyzná, teď je jí 75 let.