Landecký vodník Dobrodin

Je tomu už hodně dlouho, kdy v údolí řeky Odry pod Landekem žil chudý sedlák se svou početnou rodinou. Obdělával u svého domku kousek neúrodné půdy. Nebyl bohatý, ale s vodníkem, který k nim chodíval na kus řeči, se celá jeho rodina dělila i o to málo, co měla. Sedlák měl koně, se kterými si vypomáhal. Plahočil se s celou svou rodinou od rána až do noci, ale bez většího viditelného výsledku. Vodník se rozhodl, že svým přátelům z bídy pomůže. Jednoho krásného dne sedlák zase jako obvykle obdělával své políčko. V poledne nechal koně na pastvě a spěchal na oběd. A tu se stalo, že se spustil z nebe obrovský liják, voda celé políčko zatopila a odnesla s sebou i koně. Sedlák lamentoval a celá jeho rodina srdceryvně plakala a naříkala. Najednou vidí, jak se k domku klidně a s úsměvem blíží vodník. Měli mu to sice za zlé, a za své neštěstí i jemu kus viny přičítali, přesto jej opět vlídně přijali a svou zlobu nenechali na sobě znát. Vodník vstoupil do světnice a když uviděl jejich smutné pohledy, začal je uklidňovat.

„Nestarejte se, všechno jsem dobře promyslel. Chci vás zbavit dřiny a nouze. Voda vám sice odnesla koně, ale přinesla vám jiné bohatství.“

A vodník nelhal. Velká voda s sebou přinesla obrovskou zásobu štěrku a písku. Odprodejem těchto surovin sedlákova rodina velice brzy zbohatla. Bída se od nich navždycky odstěhovala. Vodník s potěšením pozoroval rozmach svých přátel a zůstal jim věrný až do smrti.

Na těchto místech dnes stojí štěrkovna a panelárna. Je to kousek za starým mlýnem a nedaleko Zahradníkovy louky. Na landeckého vodníka Dobrodina si však v této souvislosti sotva kdo vzpomene.

Kam se asi zatoulal?