Teplá sprška - Adam Onderka - (RH-K3)

Jak říká moje babička, musíme mít v životě radost i z malých úspěchů. Tímto jejím životním heslem se snažím řídit také já, leč někdy je přílišná aktivita spíše na škodu. Hned vám povím proč.

Tento příběh se stal, když jsem chodil ještě do školky.

Jednou v létě, když jsme byli s rodiči na chatě v Jeseníkách, jsem už z nudy nevěděl, jakou lumpárnu bych provedl. Najednou mě napadlo, že bych zkusil přečůrat potok, který teče za chatou. Schválně, jestli to půjde. Není moc široký, to bych mohl zvládnout, honilo se mi neustále hlavou. A tak jsem si jednoho dne řekl, že to zkusím. Zřejmě jsem si chtěl dokázat, že jsem už velký kluk.

Pustil jsem se tedy do toho. Bylo to napínavé, už jsem měl cíl skoro na dosah. Byl jsem se svým výkonem tak spokojený, že jsem se chtěl hned pochlubit celé rodině, případně obdržet i nějaké to potřesení rukou, třeba od dědy, jaký jsem chlapák. Otočil jsem se a zavolal: „MAMÍ, TATÍ, DĚDO…KOUKEJTE, JAK DALEKO ČŮRÁM!!!“. Ale v tom jsem ucítil na hlavě jemný teplý proud, který pomalu stékal na tričko a dále níž a níž. A potom to přišlo. Koukl jsem se nahoru a spatřil jsem sprchu. Bylo to tak teplé a já nevěděl co to je, ale pak mi to došlo. Byl jsem pod vlivem vlastní spršky.

V celém zápalu, jak se mi práce daří, jsem při svolávání rodiny směřoval proud úplně jinam, než kam měl dopadnout. Byl jsem mokrý až běda! Všichni kolem mě byli zaražení. To několika vteřinové ticho bylo najednou přerušeno několika minutovým hlasitým smíchem.  Všichni se začali popadat za břicho. Já jen nehybně stál a dával jsem si všechny souvislosti dohromady.

Následovala opravdová sprcha a oblečení putovalo do pračky. Na tuto historku všichni rádi vzpomínáme a zaručeně nás rozesměje.

A nakonec jedno ponaučení, kterého se po této zkušenosti držím. Soustřeď se na to, co právě děláš! A velký kluk už také rozhodně jsem, protože tyhle blbosti už dávno nedělám.