Tehdy a Teď - Elena Vlčková (GP-K4)

Jak to vypadalo před půl stoletím, si dnes většina v mém věku nedokáže představit. Proto jsme se zeptala své babičky Dáši, která je o 50 let starší, jaké to bylo, když měla 14 let. Často slyším, to by se za nás nestalo. Opravdu je to tak? Bylo to tehdy lepší?

Babička ráda vypráví, proto hned začala vyprávět o škole, o povinnostech doma a o své nejlepší kamarádce Žofii. Stejně jako já chodila do 8. třídy základní školy.

Z vyprávění jsem hned poznala, že školu pilovala a chodila do ní ráda. Patřila mezi výborné žáky. Vzpomíná, jak o velké přestávce si sedli na schody a zpívali. Učitel hudební výchovy stál v mezipatře a vše řídil. Byla pohoda, nikdo z dětí neběhal po chodbách, nezlobil. Když si to představím, určitě to bylo fajn, ale já si ráda vyberu, co dělám ve svém volném čase. K tomu neumím moc zpívat a raději se bavím s přáteli. Ne, že by se mi ten nápad nezamlouval, ale domnívám se, že by dnes zpíval málokdo.

Bydlela 3 km od města, musela každý den chodit do školy pěšky. Autobus jezdil jen zřídka. V tom očividně mám výhodu, že se v zimě nemusím brodit sněhem v chumelenici a ještě k tomu za tmy. My máme školu na Sídlišti a trvá nám to jen pár minut. A když někdo dojíždí autobusem, jezdí mu to co 10 minut.

Teď se odebereme od školy. Zjišťovala jsem, co třeba kroužky. Tehdy moc kroužku nebylo. Ve škole byl jen Pionýr. Někdo chodil na klavír. Děti dováděly venku. Babička třeba s přáteli hrála vybíjenou a ruskou schovku. Prostě se sešli před barákem a zabavili se. Život bez kroužku by pro některé z nás byl nepředstavitelný. Dnes je obvyklé mít tři i více kroužků.

Ven mohli, až měli hotovou práci doma. Babička se sourozenci měla spoustu povinností. Museli se každý den postarat o králíky, slepice, husy a prase, chodit na kukuřici a klásky. Vařit si sami, protože rodiče byli v práci.

Za zmínku stojí i velký sobotní úklid. Nejednalo se jen o úklid nepořádku, nutné bylo pořádně vyčistit dveře, okna, skříňky, vyleštit nábytek a zrcadla, vytrhnout koupelnu a ještě mnohem více. Pracovali úplně všichni celé dopoledne.

Myslím si, že nejenom moje babička vzpomíná na nedělní klid. Měli dovoleno si ráno pospat a vzbudila je krásná vůně bílé kávy a snídaně, kterou jim každý týden maminka přichystala. Společnou snídani si všichni užívali, protože přes týden kvůli povinnostem se moc ne scházeli. Taková nedělní snídaně nikdy neomrzí. Taky mám ráda společné nedělní snídaně u nás doma, ale máme je i v sobotu. Domnívám se, že většina spolužáků takový úklid nezná. V sobotu spíše chodí ven, nebo sedí u počítače.

Vyprávění své babičky bych ještě napsala o tom, jak s kamarádkou Žofií chodili do krámku naproti školy pro vlašák s jedním rohlíkem. Mohly si to koupit jen, když si našetřily 5 Kčs. Aby jim to rodiče ne vyčetli, schovali se po cestě domů za stodolu a tam si tajně mlsaly a klábosily. Historka mi přijde docela vtipná, když si vezmu, kolik peněz spolužáci utratí za chipsy a colu dnes. A ani se nemusí schovávat.

Ty se tak nad tím zamyslím, ani nevím, jaká doba byla lepší. Babička to měla ve svých 14 letech mnohem těžší, ale užila si spoustu zábavy s kamarády venku i ve škole. Myslím si, že její čas byl dobře strávený čas, a uměli se o sebe postarat. Zato o dnešní teenagery se starají rodiče, máme počítač, pračky, myčky, vysavače, musíme se starat o domácnost. Většina 14letých není zkrátka samostatná a zodpovědná.