Rodinné humoresky - Samuel Jahodář - (RH-K4)

Rozhodl jsem se udělat rozhovor se svou babičkou, protože to je můj nejbližší člověk.

Řekni mi prosím nějakou historku ze školy.
Historky ze školy jsou zábavné, vtipné a trpné. Záleží, jakou chceš.

Nejprve tu zábavnou.
Zábava vždy byla v hodinách výtvarky. Vždy jsme malovali na určité téma. V ten den jsme měli malovat něco velikonočního.

Co bylo na tom vtipného?
V první hodině jsem měla namalovat vajíčka, ale nemohla jsem se rozhodnout, jakou barvu bych zvolila. Jednobarevná byla nudná, barevná zase divoká. Když jsem se podívala na spolužačku, tak se na mě usmála. V tu chvíli jsem před sebou uviděla objekt mého malování. Když učitel na chvíli odešel, bylo rozhodnuto.

Co bylo tím objektem?
No přece spolužačka. Vypadala jako vajíčko, tak jsem na ní vyzkoušela své barvičky. V tu chvíli vypukl boj o nejhezčí kraslici.

To jste se zmalovaly navzájem?
Chvíli jme zkoušeli čáry pak tečky, a nakonec vypukl barevný souboj o nejhezčí barevné vajíčko. Zapojila se celá třída.

Jak to vypadalo?
Při návratu učitele byly naše výkresy zčásti nedokončené, ale ten pocit vítězství krásně zmalovaných spolužáků byl perfektní.

Ještě nám chybí otázka, co bylo na tom trapného?
No přece poznámka učitele. Místo jedničky za nejhezčí kraslici jsem měla v žákovské napsané: „Hodinu výtvarné výchovy se věnovala zmalování své spolužačky.“ Ale i tak jsem byla na sebe hrdá, že jsem zadání splnila.

Jak to dopadlo?
Při předložení žákovské knížky se rodiče rozdělili na dva tábory. Názor maminky byl trochu ostřejší. Když si to přečetl tatínek, tak se na mě šibalsky usmál.