Příběh mé pratety - Veronika Koblásová (GP-K4)

Byla zima a moje prateta, která bydlela celé dětství na malé vesnici poblíž Brna, seděla v menší místnosti, kde bydlel i její dědeček, kterého měla moc ráda a hodně času tam strávila posloucháním různých příběhů. Ten den u nich doma byla na návštěvě jedna její kamarádka a společně všichni tři čekali, než se vrátí tetina maminka (moje prababička) z práce domů. Čas si krátili povídáním, opékáním jablek v kamnech na ohni a i jiné věci zkoušeli na ohni opéct. V tu dobu byl tetin tatínek (můj praděda) a celé odpoledne někde pryč spolu s mým bratrancem, který ho tam doprovázel.

Začalo se stmívat a teta se rozhodla, že prababičce půjde naproti a počká na ní na rozcestí, které si lidé pojmenovali jako autostráda. Její Děda jim to oběma vymlouval, protože její kamarádka chtěla jít s ní, ale ať se snažil, jak se snažil, marně. A tak se obě po chvíli navlečené jako na stoletou zimu, vydaly v tom vysokém sněhu a za doprovodu zapadajícího sluníčka, které přes mraky nešlo moc vidět, ven k již zmiňovanému místu setkání. Brouzdaly se tím sněhem nechávajíc za sebou hluboké šlápoty, které po chvíli stejně zmizely.

Takto došly až k rybníku, který byl na půli cesty od autostrády, kde plánovaly čekat na pro babičku. Cestu tam i následné čekání si krátily různými hrátkami jak se sněhem, tak ve sněhu. Jak si tak hrály v tom sněhu, který se na ně začal lepit, stalo se to, že tam po chvíli mírně zamrzly, hýbat se více mohly, ale ne tak dobře.

Jenže její mamku někdo svezl, tudíž kolem místa, na ní obě čekaly, vůbec neprošla. Když přišla domů, zjistila, že tam nikdo není, mezitím, co hledala po domě, se vrátil i praděda se strejdou, který se stejně jako ona divil, kde teta je. Všichni, které stihli oběhnout, hledali dvě holky, které se pomalu snažili dostat domů, protože jim začíná být zima. Nikoho nenapadlo zeptat se dědečka, kam šly, a ten o tom celém neměl vůbec ani tušení, protože celý dům je postaven tak, že pokud je nahoře a má zavřené dveře, neslyší, co se dole děje, a naopak. První, co je napadlo, bylo, že si hrály u rybníka, do kterého i možná spadly, takže všichni nějakým způsobem začali prohledávat rybník. Stopy, které teta se svou kamarádkou udělaly, a za tu dobu pokryly dalším sněhem.

Až potom se tetina maminka rozhodla zajít do horního patra, aby se dědečka zeptala, tam obě holky šly. Ten jí řekl všechno, i to, kam obě s největší pravděpodobností šli. Pak ihned ještě s někým spěchala kolem rybníka, kde ještě někteří lidé hledali holky, aby se dostala následně k autostrádě, odkud se pomalým tempem jako dva tučňáci šinuly dvě menší postavičky.

Když pak praděda celý zmrzlý přišel domů, kde se prababička marně snažila z tety sundat zmrzlé oblečení, které se na ní přilepilo, popadl praděda pantofli a aniž by to tušil, tak z ní uvolnil všechen led, ale původním účelem byl výprask. Celou noc jí pak chodil kontrolovat, zda jí něco neudělal, protože to byla tvrdá papuč a on se zkrátka bál, aby jí tím výpraskem nějak neublížil, ale vzhledem k tomu, je kvůli velkému množství ledu, vůbec nic necítila.

Tak tohle byl tetin první a poslední výprask, který kdy dostala. Strejda se jí potom se smíchem ptal, jaké to bylo, protože oni obyčejně výprask nedostávali.