Prapraděda partyzánem - Jakub Macháč - (GP24-K4)

Příběh, o kterém vám chci vyprávět, se odehrál na konci 2. světové války na Slovensku. Vyprávěl mi ho můj táta, kterému, když byl malý, ho zase vyprávěl jeho otec a takto se předává z otce na syna. I já možná budu jednou vyprávět svým dětem. 

Počátkem jara roku 1945 byl můj prapraděda členem partyzánského oddílu, který  se skrýval někde v okolí Kysuckých vrchů. Bylo mu tehdy něco kolem 20 let. Ten kdo byl partyzánem, byl velmi odvážný člověk, kterého jen tak nic nezaskočí. Úkolem partyzánů bylo chránit obyvatelstvo před nacisty a slovenskými fašisty. Partyzáni organizovali přepady a útoky na německé jednotky, slovenské četníky a kolaborantské síly, které podporovaly nacistický režim.

Jednoho večera držel prapraděda hlídku. Aby v případě prozrazení jeho stanoviště nebyla ohrožena celá jednotka, hlídkoval přibližně 500 metrů od tábora. Rozhlížel se po okolí, potahoval z dýmky a byl ve střehu. Na jednou z dálky slyší dunění motorů. Zvuk byl stále hlasitější a došlo mu, že se blíží letadla. „Němci! Asi letí na Rusy!“ Zamumlal si pod vousy a podíval se k obloze. Po několika okamžicích mu nad hlavou začaly přelétávat německá letadla. Několik bombardérů v doprovodu stíhaček letělo přímo nad ním. Podíval se směrem k táboru, jestli jeho kamarádi podnikají nějakou akci. Žádný pohyb ale neviděl. Měl obrovskou touhu něco udělat, a i když měl u sebe pouze pušku, věděl, že jen těžko může způsobit nějakou škodu. Natáhl závěr, zamířil směrem k obloze a vystřelil. V tu chvíli jedno z letadel zničehonic změnilo směr a začalo padat k zemi. Asi prapraděda zasáhl pilota stíhacího letounu, který se zřítil k zemi a vybouchl jako bomba. Plameny z hořícího letadla ozářily celé okolí. Prapraděda se znova podíval směrem k táboru v lese. Uviděl kamarády, jak běží přímo k němu. Na štěstí ostatní letadla pokračovala dále v letu.

Když k němu doběhli ostatní partyzáni, jásali všichni radostí. Velitel ho pochválil, i když prapraděda byl trochu v šoku. Od té doby dostal přezdívku Čarostrelec.

Nevím, jestli je tento příběh zcela pravdivý, ale můj táta mi říkal, že když byl jako malý kluk u tohoto prapradědy o prázdninách, taky mu ho vyprávěl. Z tohoto příběhu vyplývá, že se v životě mohou podařit i věci, které se zdají být nemožné.