Osudy druhé světové války - Věra Novotná (GP-K4)

Život se za posledních 100 let nemálo změnil. Vyvinuly se nejrůznější technologie, zlepšilo se zdravotnictví, vše takřka zjednodušilo, ale dokážeme si my mladší představit, jak těžké a složité to tehdy bylo a čím vším si museli naši předci projít? Co vše museli obětovat za svobodu, za kousek kůrky od chleba, nebo za kapku čisté vody? Jak složitě si vydělávají peníze a plnili své sny?

Myslím si, že by nebylo na škodu zmínit zde kratší příběh mého pradědečka, který musel projít úskalími, o jakých někdo nemá ani ponětí.

Josef Benda, narozen 7. 12. 1908 v Kovalovicích, byl pohledný a slušný muž. Jeho otec odjakživa pracoval jako kolář, ale brzy onemocněl a musel být upoután na lůžko, takže rodina žila ve velmi chudých podmínkách. Aby mohl Josef studovat, tak si přivydělával doučováním dětí z bohatších rodin. Také měl dva starší sourozence, sestru Emilku, která zemřela ve 20 letech na tuberkulózu, a bratra Aloise, který převzal již ve svých 16 letech po nemocném otci kolářství. V roce 1934 se tak oženil s krásnou Marií Tomanovou. Stal se členem Sokolské odbojové organizace Jindra a za druhé světové války bojoval jako protifašistických bojovník.

Jeho problémy ale začaly, když se zúčastnil atentátu na tehdejšího říšského kancléře Reinharda Heydricha. Parašutisté, kteří uskutečnili atentát, měl seskočit u Pardubic, nebo zde na Moravě u Olšan. Josef se podílel na vytváření podmínek a zázemí, kdyby se zvolila varianta seskočit na Moravě, a dále se staral o vysílačku Libuši, pomocí které se uskutečňovala komunikace mezi Londýnem a naším územím. Díky těmto skutkům ho fašisté pronásledovali téměř tři roky, až do konce druhé světové války se musel skrývat. S dalšími odbojáři postavili provizorní podzemní bunkr v lese na Říčkách u Vyškova (dodnes tam stojí památník). Trpěl spolu s ostatními zimou, nehygienickými podmínkami a strachem o svůj život a osud své rodiny. Partyzánům pomáhali lidé z okolních vesnic hlavně tím, že jim nosili jídlo. V zimě však trpěli ukrutným hladem a nedostatkem pohybu, jelikož stopy ve sněhu od lidí a jejich samých by je prozradily.

Slunce vysvitlo nad korunami stromů a jemně hladil orosenou trávu. Pak se paprsky dotkly střechy podzemního bunkru, jež vyčkával osamocen uprostřed lesa, nevinně a nanejvýš opatrně se odklopil otvor, z něhož vykoukly oči ošlehané únavou a vyčerpáním. Prověřily terén a z bunkru obezřetně vyšel vysoký ušpiněný mladík následován dalšími takovými. Nesli v rukou malé ručníky, spíše připomínaly staré roztrhané hadry, které někdo odhodil na ulici. Potichu kráčeli opuštěným lesem a každých pár metrů se rozhlíželi a ubezpečovali, že je nikdo nesleduje ani nepozoruje. Došli k potoku, pověsili ručníky na vedlejší strom, svlékli svůj šat nebo alespoň to, to z něj zbylo, a konečně se po dlouhé době trošičku opláchni ve studené vodě. Bylo úžasné dotknout se té nádherné čiré vody, ucítit ten čerstvý a kouzelný vzduch a spatřit podzimní lesnatou krajinu plnou spadlého naoranžovělé ho listí a svitu přívětivého slunce. Najednou je zamrazilo v zádech. Strnuli a chvíli napjatě poslouchali. Němečtí vojáci, kteří je hledali, se nemilosrdně blížili. Všichni spěšně sebrali své věci a rozutekli se do bunkru. Jenže u potoka zůstal viset starý otrhaný ručník. Vojáci se už objevili nejen uším, ale i očím. Navždy se jim do paměti vepsal tento hrůzný pohled, strach a náhlá bezmocnost, která je v tu chvíli přepadla. Josef se chvatně obrátil zpět, popadl osušku a nepozorovaně se proplétal zpět mezi stromy. Kdyby bývali vojáci spatřili starý hadr, naši hrdinové by byli odhaleni a pravděpodobně za své činy i zabití. Němci pak na ně už nikdy nepřišli, jen po roce, co se Josef skrýval, zatkli jeho ženu Marii Bendovou a ta byla až do konce války ve věznici v Německu. Doma zůstali dva malí synové Josef a Jiří Bendovi. Ve vězení přežila jen díky tomu, že uměla ruční práce a opravoval německým dozorcům oděvy a ti ji přilepšili trošku u jídla.

Nedokážu si ani ve snu představit, jaké hrůzy museli prožít, a co vše si nesli do konce svých životů. A toto je jen jeden příběh z mnoha.