Komukoli prospěti můžeš... - E. Rozumková (JAK-K2)

„Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu.“

Ahoj! Povím Vám pohádku. Bude to o tom, jak si můžeme a měli bychom si navzájem pomáhat.

Kdysi dávno žili dva bratři a jeden se jmenoval Oldřich, druhý Karel. Rozhodli se, že půjdou na výlet. A tak jim maminka přibalila kus chleba a vodu. Jak se tak vydali, Oldřich řekl: „Podívej, támhle stojí stařenka.” Karel se podíval. Z ničeho nic stařenka promluvila: „Mladí hoši, mohli by jste mi prosím pomoct s dřívím? Jsem už dost stará na to, abych ho táhla sama.” Oldřich s Karlem se otočili, samozřejmě, že Vám pomůžeme. Sebrali se  a stařence pomohli. Stařenka poděkovala a šla zpátky s dřívím do své chalupy zatopit. Tak hoši řekli na shledanou a vydali se na cestu dále. O něco dále vykukovala za stromem holčička. „Holčičko.” volali Oldřich s Karlem, neschovávej se, my jsme hodní a pomůžeme ti. A holčička věděla že jsou hodní, protože za stromem viděla jak pomáhají stařence. A tak se nebála a přistoupila k chlapcům. Chlapci se ptali, co pak se stalo a holčička odpověděla, že se ztratila. Hráli si s maminkou na schovávanou a holčička hledala ale najednou jak hledala, zalezla za strom, protože viděla lidi a těch se bála, ale uviděla, že jsou hodní a pomohli stařence. Ano tušíte správně byli to Oldřich s Karlem. A tak se přestala bát a chtěla jít zpět hledat. Jelikož se ale setmělo, už nevěděla kudy zpátky, ale naštěstí se Oldřich s Karlem vrátili a šli na další cestu. A jak je holčička viděla, tak nápadně vykukovala za stromem a kluci si toho všimli. A takhle vlastně dopadl ten příběh, který holčička dovyprávěla klukům. A tak chlapci holčičce pomohli. Řekli si, že když holčička hledala maminku, tak se maminka někam musela schovat. A tak ji začli hledat. Maminka je jako její dcera a tak holčičku napadlo, že se maminka schovala tam, kde by se schovávala holčička. Protože už byla tma, tak si hoši zapálili malý ohýnek, na ohništi, které poblíž bylo.

Tak  tedy hledali a našli. Maminka se schovávala za malým potůčkem u stromu. A řekla: „Jé dceruško moje malá, už jsem se tak bála, že mě nenajdeš.” A dceruška na to odpověděla: „To díky těmto chlapcům.” A Oldřich s Karlem se pousmáli. Maminka stokrát poděkovala a shodli se spolu s dcerkou, že už se nikdy nebudou schovávat v lese, jedině na zahradě. A tak si dcera s matkou kráčely zpátky domů z lesa a Oldřich s Karlem se usmívali a už byla tma a tak si dali chléb a vodu a šli spát. Druhý den se měli krásně. To se jim asi oplatilo to, jak včera pomáhali druhým. Dělali zkrátka dobré skutky. Ale věděli, že maminka se bude obávat, kde jsou a tak se raději vydali zpět domů. Přišli domů a tam na ně čekala maminka s čajem. Hoši vše ihned dovyprávěli mamince, která na ně byla pyšná, za to, že hoši takhle krásně pomáhali druhým.

Tak doufám, že jste se z toho ponaučili, že pomáhat druhým je skvělé a vyplatí se to.