Kamarádství nezná hranic - Markéta Tkacziková - (KNZ-K3)

Kamarádství je těžké popsat. A to nejen proto, že je to něco, co nevidíš a jenom ho cítíš, ale protože ho každý vnímá jinak. Pro někoho je to něco víc než jen cit k druhé osobě. Je to vztah, který nechce zničit a snaží se ho udržet. Někdy si tím ale sám škodí. Kamarádství není vztah, který máš mít úplně všude – třeba v rodině ke své matce či otci taky necítíš jen přátelství, ale chováš si k nim respekt a hlavně lásku. Víš, že bys je nezradil ani v té nejtěžší chvíli. Tím nechci říct, že kamaráda klidně můžeš zradit, ale neměl bys k němu mít vztah, když víš, že ho máš na prvním místě, a to i před rodinou. Kamarádství bys neměl upřednostňovat před sebou – neměl by ses zanedbávat, jen abys někomu dokázal, že jsi správný člověk, každý by to na tobě měl poznat sám bez tvé pomoci. Složité je najít osobu, které můžeš věřit. Neměl bys začít věřit každému, koho potkáš, protože ti přišel sympatický. Když člověka znáš dost dlouho na to, abys odhadl reakci na to, co mu řekneš, nebo na to, co uděláš, když se ti svěří s tím, jaký má na něco názor a ve všem se shodnete, tak víš, že mu můžeš věřit. Nikdy si nemůžeš být úplně jistý, komu kromě někoho z rodiny se můžeš svěřit i s tím nejmenším tajemstvím, které máš, ale to velké by sis měl radši nechat jen pro sebe.

Někdo kamarádství vnímá tak, že by mělo být dlouhé a někdo zase chce, aby bylo krátké. V tom dlouhém jde o to, že někdo nechce být sám, chce být s někým, s kým si bude dobře rozumět. V tom krátkém někdo chce někoho, s kým by mohl trávit čas, aby nepůsobil na okolí zvláštně, nebo aby se nenudil, nebyl sám, nebo si mohl připadat ve společnosti jako vůdce.

Já jsem měla kamarádku, kterou jsem správně neodhadla, a tím jsem si prošla vlastně takovou zkouškou. A i když ona zradila mě, já to brala jako velkou zradu ve mně. Kdybych si tím ale neprošla, věřila bych každému, a to by bylo špatně. Navíc, kdybych se potom zastavila a nešla dál, připravila bych se o nové krásné věci, co mě ještě čekají.

Já chtěla kamaráda, kterému můžu věřit, nemusím se s ním bát mluvit o různých věcech, nebude na mně hledat chyby a nebude mě považovat za divnou jenom proto, že dělám něco jinak, než by on chtěl. Já bych kamarádovi nevyčítala to, že je jiný než ostatní (kvůli barvy pleti, jeho řeči a kvůli toho, jestli je nějak nemocný), aspoň bych věděla, že je originál. Každý chce, aby byl jeho kamarád jiný, třeba akční, milý, chytrý nebo starší, hezký či populární. Díky tomu, že chce každý kamaráda jiného, není nikdo sám. Protože kdyby každý chtěl po kamarádovi to samé, tak ti, co by se chovali jinak, by zůstali sami (ani oni sami mezi sebou by se nechtěli bavit, protože by nesplňoval ničí požadavky). Kamarád by si neměl stěžovat – měl by si uvědomit, že máš svých starostí dost. Něco jiného je, když se mu sám nabídneš, že si ho vyslechneš, protože vidíš, že ho něco trápí.

Každý by si ale měl uvědomit, že kamaráda si nekoupí, ale jedině získá. Ale ne dary, sliby, dohodou, ale stejným humorem, stejnými pocity a pohledem na různé situace. A i když je někdo na pohled sympatický a hezký, když ho poznáš lépe, můžeš zjistit, že je úplně jiný, než bys do něj řekl. Nejlepší je se s tím člověkem poznat.

Podle mě je kamarádství to, když i v těžké chvíli máš někoho, kdo ti pomůže, když máš někoho, kdo ti nelže jenom proto, že něco chce, když se ani v jiném prostředí necítíš, že tam nepatříš, když ti nechybí někdo, kdo se tě vždy zastane nebo ti nedělá něco, co nemáš rád, protože ví, co si k tobě může dovolit. Jestli kamarádství nezná hranic, nevím, ale myslím si, že když se někdo ocitne mezi lidmi, co jsou výrazně proti němu a jsou schopni mu i ublížit a ostatní (jeho přátelé) se nezaleknou a zastanou se ho, tak už podle mě to kamarádství hranice nezná. Obětovat se pro někoho jen proto, že vidím, že má potíže, je doopravdy krásné. A kdybychom k té dané osobě neměli žádný vztah, mohli bychom se leknout a utéct. Podle mě je tedy kamarádství, které nezná hranic to, když se pro toho druhého nebojíš riskovat, jít do toho i na vlastní nebezpečí. A proto je dobré mít přátelé. Abys i tam, kde nemáš rodinu, nebyl sám.