Kamarádství nezná hranic - Anna Dluhošová - (KNZ-K2)

Jmenuji se Anička Dluhošová, chodím do 6. třídy a budu vám vyprávět o svém a sestřiném kamarádovi.

Jmenuje se Luca Vaccaro, je mu 14 let a teď bydlí ve Francii. Do svých deseti let žil ve Švýcarsku ve městě Ženeva, pak se ale přestěhovali na francouzskou stranu Ženevského jezera. Dorozumíváme se česky, protože jeho maminka je Češka a on mluví poměrně dobře česky. Poznali byste, že tady nežije, protože r vyslovuje francouzsky.

Skamarádily jsme se s ním v Beskydech na Metylovické hůrce. Každý srpen tam tráví prázdniny se svou babičkou na chatě. Je to dobrý parťák, nezkazí nikdy žádnou srandu. Podnikali jsme všechno možné. Chodili jsme na průzkum do lesa a postavili jsme si tam bunkr a jindy teepee. Nosili jsme z lesa suché dřevo a opékali si večer párky. Chodili jsme na hřiby. Když jsme přišli z lesa, tak jsme přinesli různé živočichy, například žáby, ještěrky, brouky, slepýše. Hráli jsme stolní hry hlavně karty a kostky. Jezdili jsme na koupaliště do Frýdlantu, občas i do kina. Každý srpen jsme chodili na pouť do Metylovic. Hráli jsme badminton a kuželky. Stanovali jsme u chaty a sledovali v noci perseidy. Někdy jsme se dívali na westerny, hlavně Vinetua. Mamka nám smažila hromady palačinek.

Nejvíce si připomínáme, jak měl s babičkou na chatě volný režim. Moje mamka mu říká: „Luco, my teď budeme obědvat. Jdi taky a po obědě se vrať.‘‘ A Luca odpovídá: „Já jsem ještě nesnídal, takže půjdu snídat, večer poobědvám a v noci budeme grilovat‘‘. U tohoto jsme se hodně nasmály.

Nejraději vzpomínáme na houbařskou sezónu. Jednou jsme šli do lese na hřiby se dvěma košíky a přitáhli jsme je vrchovaté a ještě byly houby nacpané v mikinách.

Naše přátelství přerušil covid. Ale letos v létě jsme se naštěstí viděli. Celé roky sledoval letadla na frýdlantském letišti a dnes už přemýšlí o svém povolání a chce být pilotem.

Snad se zase brzy uvidíme.