Generace prarodičů - Gabriela Návratová (GP-K3)

Jednou mi babička vyprávěla, jaké měla dětství a jak se v době jejího dětství žil na venkově. Říkala mi, že bývalo hodně práce. Museli už jako děti pracovat na poli. Chodili i na pole zemědělského družstva okopávat a trhat řepu. Doma chovali hodně hospodářských zvířat, o které se i děti musely starat. V rodinách s více dětmi se starší sourozenci starali o ty mladší. Neměli moc hraček, a když nějaké dostali, byly úplně obyčejné. Na Vánoce většinou dostávali ponožky a jiné drobné věci.

Chodili do místní školy. Měli rádi své učitele, kteří je často chválili. Babička si vzpomíná, že měli školní družbu s žáky ze Slovenska, kteří k nim přijeli na nějakou dobu a byli ubytovaní v rodinách. A pak zase místní děti jely k nim na Slovensko. Babička také chodila ze školy cvičit na spartakiádu. To se jí moc líbilo.

Některé děti to měly do školy daleko, a protože jim nic nejelo, tak chodily pěšky do školy každý den i v zimě. O škole hrávali na ulicích mezi domy vybíjenou a jiné hry.

Přes vesnici Polanku tehdy jezdila starší tramvaj. Vyjížděla ze Svinova a jela až do Klimkovic. Na silnicích nejezdilo moc aut, skoro žádné. Někdy jezdily koňské povozy.

V domácnostech byli televize, které hrály černobílé a na které se děti mohly dívat do 19:00 hodin. Mívali doma také rádio a gramofony. Nebyly automatické pračky. Topilo se v kamnech, do kterých se muselo nosit uhlí ze sklepa.

Bývaly velké zimy a hodně sněhu. Sníh byl bílý a čistý. Na Vánoce byl vždy sníh. Chodila s dětmi se koulovat a stavět iglú. Se sourozenci na zahradě dělaly kluziště.

Na vesnici bývalí malé obchůdky, kde nebylo moc potravin a zboží. Někdy museli stát v dlouhých řadách před obchodem. Hlavně před svátky.

I přes těžkou práci bylo pro babičku dětství na vesnici lepší a veselejší.