Dovolená - Václav Litomyský - (RH-K3)

Trajekt právě doplul k pobřeží řeckého ostrova Naxos. Já a celá moje rodina jsme měli ohromnou radost. Volali jsme: „Už jsme tady! Hurá!“ Šestihodinová cesta byla opravdu únavná.

Konečně jsme se i s autem vylodili a jeli jsme na nejbližší pláž přibližně deset až patnáct kilometrů od přístavu. Po cestě tam už se stala jedna příhoda, která nebyla příjemná pro mě ani mé rodiče a sourozence. Jeli jsme hornatou oblastí, ve které byl krásný výhled na moře a okolní krajinu. Zatáčky se ale čím dál tím víc klikatily a mému žaludku to úplně neprospělo. Začal jsem lapat po dechu a polykat naprázdno. Řekl jsem mamce, že mi je zle, ale ta byla tak uchvácená pohledem na moře, že auto nestihlo zastavit a já jsem svůj oběd a snídani viděl ten den po druhé. Každý asi někdy trochu zaneřádil sedačku nebo celé auto, ať už byl malý nebo větší. To se prostě stává. A rodiče z toho nebývají nadšení. Tak to bylo i v mém případě. Jelikož ale byla dovolená, tak se to tolik neřešilo. Vyčistilo se a jelo se dál. To ale zcela není celý příběh.

Auto dojelo na písčitou pláž s ostrými klacky a kozími bobky úplně bez lidí. Byla ale i tak krásná. Všichni jsme vyskočili z horkého auta a běželi přímo do akorát ohřátého moře. Byl jsem tak natěšený skočit do vln, až jsem zapomněl na své brýle. Hrál jsem si se sourozenci ve vodě, skákal přes vlny a nevšímal si ničeho kolem. Najednou ale přicházely větší vlny a já jednu z nich chtěl chytře podplavat. No jo no… Všichni nejspíš víme, co se událo. Vlna mě semlela. Postavil jsem se na nohy, rozhlédl se a zjistil jsem, že vlastně nic nevidím. Sáhl jsem si na obličej. „Kde mám brýle?!“ vykřikl jsem. Ihned mě napadlo, že mi je sebrala ta blbá vlna. Já i celá má rodina jsme je hned začali hledat. Po patnácti minutách jsme ale vyhodnotili, že je to marné. Sedl jsem si nešťastně na pláž a mamka mě utěšovala, že nějaké brýle seženeme. Přikývl jsem a v hlavě si řekl: „To ta dovolená ale pěkně začíná…”

Nakonec to nebylo tak hrozné. Náhradní brýle jsme sehnali a zbytek dovolené byl víceméně růžový. Vyšlo nám krásné počasí, ostrov jsme celý projeli a moře bylo na všech místech překrásné. Zpátky v čase si říkám, že  jsem se alespoň pro příště poučil.