Babiččin život - Věra Trpíková - (GP24-K4)

S babičkou se vidím jednou do měsíce, pokaždé když jedu do Rožnova. Babičku vidím vždycky ráda. Dá se s ní dobře pokecat a hrát karty. Když jsem byla menší, každý den mi vyprávěla, jak chodila na opery a do divadel. Babička vždy milovala divadelní hry atd.

Babička byla nejstarší ze tří sester, takže se o ně starala. Do školy vždy chodili dlouhou cestou pěšky. Pomáhala, vařila a starala se o sestry a domácnost. Babička měla tři nejlepší kamarádky, s kterými stále někde jezdila. Chodila stanovat, na výlety, krást lidem hrušky ze stromů do zahrad.

 Jednou v noci její sestra Ája, nepřišla domů. Rodiče a ona se stresovali, kde je. Šli ji hledat všude, volali policii a už byli zoufalí. Babička dostala nápad, že by mohla být u kamarádky. Běžela tam vystrašená v jednu ráno, aby našla svou sestru Áju u kamarádky, že jí ujel bus a nechtělo se jí čekat, tak šla ke kamarádce.

Když začala chodit na ekonomickou školu, začala chodit na diskotéky a kalby se svými kamarádkami. Na střední a na vysoké škole jí začal takový „Disko život příběh“.

Když už vyrostla, tak si našla manžela, mého dědu. Jsem ráda, že babičku můžu vidět. Těším se, až ji uvidím o víkendu. Babička je hodně dobrá a skvělá kuchařka, takže čekám, že přijedu od babičky o pár kilo těžší. Babičku mám ráda a těším se, až si spolu zase zahrajeme karty.