Živá voda (pohádka o vodě) - Jan Dušek (ŽV-K2)

Jednou jsem se chtěl napít, otočil jsem kohoutkem a nic. Voda netekla. Nevěděl jsem, co dělat. Šel jsem teda hledat vodu.

Přešel jsem les a taky pole a najednou se před mýma očima objevila chaloupka. Nevěděl jsem, kdo tam bydlí, tak jsem zaťukal a najednou otevře babička v hnědém plášti. Zeptal jsem se: „Kdo jste, babičko?“ Neodpovídá. Zeptám se: „Máte vodu? Potřebuji se napít“. Babička řekne: „ Pojď dál.“ Babička vytáhne sklenku a chce nalít vodu. Otočí kohoutkem a také jí neteče. Řekl jsem, že to nevadí a tak jdu hledat dál.

Přejdu  lesem a polem a najednou se objeví další chaloupka. Zaťukal jsem, ale nikdo neotevřel, a tak jsem vešel dovnitř a říkám: „ Haló, je tu někdo?“  Nikdo se ale neozývá. Zkusím to znova: „ Je tu někdo?“ Zase se nikdo  neozval. Jdu a najednou se objeví paní. Myslím si, že je to moje maminka, tak se zeptám: „Mami, jsi to ty?“  „Ano jsem to já synku.“ Zeptal jsem se, jestli  už nám teče voda. „Neteče. Před chvíli jsem to zkoušela.“  „Mami, teď jsem ji byl totiž hledat.“  „A našel jsi ji někde?“

„Ne byl jsem i u jedné babičky a jí také neteče. „Nevadí, voda někdy zase poteče.“ „ Půjdu zkontrolovat, jestli už náhodou neteče.“ Otočil jsem kohoutkem a voda začala téct. Zaradoval jsem se a najednou někdo zaklepal na dveře. Šel jsem otevřít a tam byla babička. Říkám: „Co tu děláte, babičko?“  „Přišla jsem ti říct, že to já jsem vodu přemluvila, aby začala téct. Já totiž nejsem jen obyčejná babička. Já jsem vládkyně vody.“Chlapec se zaradoval, že vše dobře dopadlo.