Vzpomínky na babiččino dětství - Barbora Holcová - (GP24-K4)

Před pár dny oslavila moje babička 66. narozeniny. Jako každým rokem jsme se sešli na malé rodinné oslavě a probírali všechno možné. Poprosila jsem babičku, jestli by zavzpomínala, jaké to bylo, když byla zhruba v mém věku, jak trávila volný čas, jaké měla povinnosti, co ji bavilo, jací byli její rodiče, učitelé a kamarádky.

Babička se rozpovídala hlavně o tom, kolik měla jako dítě a dospívající povinností. Babička žila na vesnici, má ještě tři sestry, ale ta nejmladší je o 15 let mladší, takže ta už vyrůstala téměř jako jedináček a  za jiných podmínek. Rodiče byli hodně přísní a vyžadovali po dcerách, aby se hodně podílely na práci v domácnosti, na zahradě a také musely pomáhat na poli. Kromě toho že se babička věnovala běžným domácím pracím, trávila tedy hodně času odpoledne venku v závislosti na ročním období, například sázela zeleninu, v létě sušila seno, sklízela úrodu v sadu, pomáhala úrodu zpracovat, na podzim sbírala a třídila brambory. Před zimou pomáhala babička chystat dřevo, každé ráno v zimě musela vymést v peci a přichystat vše na topení. Babička také říkala, že nemohla odejít do školy, aniž by měla vše uklizené a ustláno. Její rodiče hodně pracovali a bylo nutné, aby všichni plnili své povinnosti tak, jak jim je přidělili. Rodiče však měla babička ve velké úctě, dokonce jim musela vykat a dodnes prababičce, o kterou se teď stará, vyká. To je pro mě hodně těžko představitelné, že bych svým rodičům vykala. 

Co se týká školy, na tu rodiče od babičky neměli moc vysoké nároky, počítali s tím, že se dcery vyučí nějakému řemeslu, takže samozřejmě musela být do školy babička dobře připravená, ale úplně nelpěli na skvělém prospěchu, prioritou bylo spíše, aby byl zabezpečen chod domácnosti a malého hospodářství, které měli. Ale i tak babička školu nezanedbávala, protože učitelé byli také přísní. Dodnes na některé vzpomíná, třeba na učitele chemie, dnes už s úsměvem, že jeho učivo si pořád pamatuje.

Volného času babičce moc nezbývalo, v té době ani nebyly takové možnosti jako dnes, kroužky a podobné aktivity.  Více volna měla vždy v zimě a to nejraději chodila s kamarádkami bruslit na rybník.

Velkou změnou pro babičku pak bylo, když ukončila základní školu a nastoupila na učiliště do Lomnice nad Popelkou. V podstatě se odstěhovala z domova, protože domů jezdila jen co tři týdny. Byl to pro ni úplně nový svět a nové možnosti. Měla více času na učení, takže měla výborný prospěch a ve volném čase mohla třeba sportovat, chodit do kina a číst si. Na toto období moc ráda vzpomíná.

Z mého pohledu se mi zdá, že babiččino dětství bylo náročné. Měla mnohem více povinností než mám já a mnohem méně času pro sebe. Babička si však nijak na své dětství  nestěžuje, bere to tak, že taková prostě byla doba a její kamarádky to často měly velmi podobně. Jsem ráda, že já jsem měla možnost trávit svůj volný čas jiným způsobem než jen plněním povinností, že jsem se mohla a stále můžu věnovat svému velkému koníčku, tanci. A jsem vděčná, že babička mě v tomto plně podporuje.