Vaše sny vás jednoho dne dostihnout - Rafael Kubíček (GP-K3)

Moje babička se jmenuje Ivana. Její otec, můj pradědeček, byl poloviční Žid, o své matce- dceři rabína z Uhlířských Janovic.

Během války se můj pradědeček vydal do Německa, aby se tam ukryl před nacisty, protože si Hitler myslel, že ho už od Židů "vyčistil". Po nějaké době přeběhl přes Jugoslávii k partyzánům, kde se přidal ke komunistům a bojoval proti fašistům. Po válce vystudoval chemii a seznámil se s babičkou Zdeňkou. Ta pocházela z úplně jiných poměrů, vyrůstala v rodině tehdy známého podnikatele a výrobce fotografických aparátů Václava Kouly.

V roce 1948 se Zdeňce a Vladimírovi narodila Ivana. Když jí bylo asi pět let, tak se rodiče rozvedli, ale protože bylo málo bytu, tak otec žil s matkou v jedné domácnosti, což vytvářelo četné hádky. V roce 1954 Dostala babička zápal plic a byla silně podvyživená. Rozhádaní rodiče se rozhodli, že ti dají do dětského domova, kde bude mít lepší péči.

Babička si z dětského domova moc nepamatuje. Přece jen jí bylo teprve šest a strávila tam pouze jeden rok. Jediné, co si prý pamatuje je, že to byl malý dům s asi 30 dětmi v Zábřehlicích. Dnes tam je penzion. Taky si pamatuje, že jí tam hodně vykrmili, což jí zůstalo dodnes.

Potom, co se vrátila z dětského domova, žila u své babičky. Ve škole se občas cítila špatně, protože neměla normální dětství. Přesto se mi zdálo, že když vyprávěla o svém dětství, nevzpomínala na něj se smutkem, třeba chvíle s rodiči na Šumavě ji hřejí dodnes.

V roce 1968, během Pražského jara, si babička chtěla splnit sen a začít cestovat. Studovala práva v Praze na Karlově Univerzitě. Její kamarádky ji lákaly -  jedna do Anglie a druhá do Sovětského svazu. Myslela si, že u nás brzo Petr socialismus a v budoucnosti se už do Ruska nikdy nepodívá. Výlet do Moskvy byl na dlouhou dobu poslední cesta za hranice. Po návratu do Československa se v ulicích Prahy proháněli vojáci Rudé armády. Jedno malé rozhodnutí může změnit život člověka?

Univerzitě pak babička odmítla přijít k zkouška z marxismu-leninismu a titul jí byl přiznán až po sametové revoluci. To už žila několik let v pohraničí, kde co by absolventka práv na Karlově Univerzitě pracovala jako navlékačka korálků pro místní státní podnik. Během toho vychovala dva syny a dceru.

Teď na stará kolena se jí splnil sen a ve svých sedmdesáti letech cestuje po světě a každý rok několik měsíců stráví třeba v Indonésii nebo na Srí Lance.

Když máš sny, tak se ti můžou splnit v nejméně očekávanou chvíli.