Tatínek darebák? - Adéla Machotková - (RH-K4)

Tato příhoda se u nás povídá snad každým rokem, hlavně kolem silvestra z nějakých podivných a neznámých důvodů...

Za doby, kdy ještě můj táta chodil na základní školu, tak byl celkem „darebák”. Moc se neučil, ale rád se občas poflakoval s jeho kamarády po městě.

Na konci šesté třídy si začal uvědomovat, že se na jeho vysvědčení bude odrážet jeho snaha a vědomosti z celého šestého ročníku. Tato myšlenka ho začala trochu štvát, a tak se rozhodl něco vymyslet, aby o tom doma pak nedostal výprask. Po celém dni přemýšlení o tom, jak plán uskutečnit, nakonec na něco kloudného přišel.

V den předání vysvědčení přišel do školy a počkal. Plán byl, že po předání vysvědčení a propuštění ze školy by se mohl proplížit domů o něco později než obvykle, aby se přímo nestřetl se svým přísným otcem. Jelikož času měl ale málo, musel se pohybovat velmi rychle.

Takže s vysvědčením v ruce a neustálým ohlížením se kolem sebe, utíkal směrem domů přes jinou ulici, než je zvyklý. Za pár minut, jak předpokládal, jel jeho otec ve svém autě kolem ke škole. Tudíž využil šance, která se mu dostala, a uháněl ulicemi domů. Kdykoliv slyšel a viděl podobné auto, schoval se za budovy, a tak nebyl vidět.

Domů se nakonec dostal po delší době a myslel si, jak chytře vyzrál nad svými rodiči. Budou se o něj více bát, než se hned starat o jeho vysvědčení. Bohužel pro něj, přišel o chviličku dříve než jeho otec, který ho zahlédl přebíhat z jedné ulice do druhé. Výprask a pohlavků dostal až až, takže si aspoň myslel, že tímhle způsobem zapomenou na to vysvědčení. To se nestalo a chtěli ho přece jen vidět taky, a tak toho dne dostal mnoho trestů i s učením a nakonec to všechno skončilo pláčem.

Nyní, je tento uplakaný zážitek, vyprávěn na oslavách pro pobavení osazenstva, již už i s úsměvem na tátově tváři.