O živé kapce Kateřina Stratilová a Karolína Bjačková (ŽV-K2)

V Itálii byla jedna vesnice a v té vesnici žila rodina, která měla bazének. Jednou se děti rozhodly, že se půjdou vykoupat, nafoukli bazén a šly. Karlík omylem propíchl bazén špičatou pastelkou. Rázem všechna voda vytekla a vtekla do kanálku. Jedna kapička se zachránila. Jmenovala se Modřenka Pitná.

Byla ještě malá a tak se rychle schovala do stínu, aby ji nevysušilo slunce. Ráda pomáhala lidem – zalévala květiny, pomáhala s vařením, úklidem, mytím nádobí a v horku hasila lidem žízeň a ochlazovala je v bazénku. Večer se vydala na cestu hledat stejnou vodu, aby měla kamarády. Už ušla hodně metrů a najednou uviděla jeskyni. Rozhodla se tam přespat. Ráno se vzbudila a šla dále…

Potom uviděla moře a s radostí do něj skočila, ale voda byla moc slaná a Modřenka byla sladká a pitná a navíc už v moři pro ni nebylo místo. A tak šla dále. Zahlédla malý domeček, který postavily děti, a v něm přespala. Ráno pokračovala v cestě a spatřila rybník. Myslela si, že to už musí být ta správná voda a tak vesele do ní skočila. Ale ta voda byla špinavá, hnědá a byly v ní ryby a těch se strašně bála.

A tak šla zase dál a potom v jednom městě potkala holčičku. Ta holčička se jmenovala Anička. Anička se kapky zeptala, proč chodí tak sama po městě, že by ji mohl někdo zašlápnout. Modřenka ji povyprávěla o své cestě. Aničce bylo Modřenky líto a tak ji vzala domů a přidala další kamarádky kapky a Modřenka byla zase šťastná.