Max - Tereza Hlavičková - (KNZ-K3)

Ahoj, jmenuji se Eva, a povím vám svůj příběh mezi mnou a mým nejlepším psím kamarádem Maxem. Začalo to tím, že mi táta koupil k desátým narozeninám psa. Už od pěti let jsem ho prosila, aby mi koupil štěně. Nakonec se mi mé přání splnilo. Byl to rozkošný německý ovčák s modrýma očima a hezkým veselým psím úsměvem. Byla jsem opravdu neskutečně šťastná a táta byl taky rád z mého úsměvu. Ovšem kdo nebyl moc nadšený, byla moje přísná matka... My dvě jsme si moc nerozuměly a s tátou se dost hádali, takže jsem byla vždy v posteli schoulená do klubíčka a plná strachu...

Tu noc to bylo horší, protože se moje matka hodně opila a začala řvát na mého otce: „Vůbec tě nezajímám, zajímáš se jen o svou Evu!“ „Je to i tvoje dcera, Jane!“ Klepala jsem se strachy, dokud nepřišel Max, který se ke mně přitulil... Začala jsem si s ním povídat, dokonce jsem se mu svěřila i se svými problémy a měla jsem pocit, že mi opravdu rozumí, že rozumí každé mé slovo.

Uplynulo několik dní a začala jsem mít různé otázky ohledně Maxe, například to, že nikdy nespal nebo to, že dělal podivné zvuky a divně se u toho kroutil. Vždycky jsem si ale říkala, že to bude jen má představivost. Uteklo pět let a já jsem ty podivné věci na mém psovi hodila za hlavu. Ale potom se to zase vrátilo, protože se do našeho domu vloupal zloděj a začal nám brát cenné věci. Max, který ho viděl, na něj zaútočil, svalil ho na zem a z jeho úst se vysunulo několik řad zubů, které se zahryzly do hlavy zloděje.

Pomalu ho začal pohlcovat, jako když had pohlcuje myš. Když byl hotov, lehl si na své místo a dělal jakoby nic. Všechno jsem to viděla na kamerách, které jsme měli po celém domě. Byla jsem vyděšená a zmatená, nevěděla jsem, co na to mám říct... Podívala jsem se na Maxe, který se na mě díval s tím rozkošným psím úsměvem. „Maxi, teď mě dobře poslouchej,“ řekla jsem mu a klekla jsem si tak, abych se mu dívala do očí, protože jsem moc dobře věděla, že mi rozumí. „Slib mi, že nebudeš ubližovat lidem. Slib mi, že nás budeš chránit jen před zlými lidmi, kteří nám chtějí ublížit, ano?“ řekla jsem a Max zavrtěl ocasem tím způsobem, že přikyvuje.

Další den byl ten nejhorší. Na dveře někdo zaklepal. Byla to policie se špatnou zprávou. Táta zemřel při autonehodě, plameny ohně ho pohltily a on tak zemřel na obrovské popáleniny. Byla jsem z toho tak nešťastná. Táta byl jediný člověk, který mě chránil před mou matkou a teď je pryč. Celé dny a noci jsem byla pohlcená prameny slz. Věděla jsem, že jediný, kdo mě může ochránit před mou matkou, byl Max. Ale co když mu matka ublíží? Měla jsem takový strach ze své matky jako nikdy předtím.

Náhle jsem zaslechla zvuk otevírajících dveří. Byla to má opilá matka s láhví v ruce. „Je to pouze tvoje chyba, že tvůj otec zemřel!“ Chtěla mě praštit láhví od alkoholu, když vtom na ni vyskočil Max. Znovu jsem viděla to, co jsem viděla na kamerách, ale teď se Max ukázal ve své pravé podobě! Max, který vypadal jako nevinný rozkošný ovčák, náhle vypadal úplně jinak. Jeho srst, která byla hebká, náhle byla ostnatá a na některých místech i chyběla! Jeho modré oči se náhle změnily na krvavě rudé. Z mého malého psa se stala dvoumetrová příšera, která ze svých úst vycenila několik řad zubů a vydávala ze sebe otřesné zvuky.

Spatřila jsem, jak se zakousl do hlavy mé matky, která ukrutně křičela a prosila o pomoc, zatímco ji Max pohlcoval. Ze strachu jsem zavřela oči a doufala, že se mi nestane to stejné, co mé matce. Když jsem oči otevřela, spatřila jsem Maxe v jeho normální podobě. Ve své hlavě jsem si vzpomněla na slova, která jsem mu řekla: „Slib mi, že nás budeš chránit jen před zlými lidmi, kteří nám chtějí ublížit.“ Pochopila jsem, že mi opravdu rozumí, stejně tak dobře jako lidi. Můj pes není pes, ale stejně ho mám pořád ráda.