- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Historky - Elena Štěpánková - (RH-K2)
Stalo se to na oslavě šedesátin strýčka mojí tety. Někdy v půlce oslavy se většina mladších šla koupat do obřího bazénu, který byl na zahradě. V bazéně jsme měli vodní pistole a dělali jsme pistolnické duely.
Jeden z těchto duelů byl mezi mnou a mojí druhou tetou Jíťou. Ona byla Dag a já Joe (z filmu Limonádový Joe). K večeru, když už byla celkem tma, se Jíťa šla převléct a její sestra Kaja mi nakukala, že si mám naplnit vodní pistoli a střelit po ní, až přijde. Když přišla, střelila jsem jí vodu na nohy, protože měla kraťasy, a já nechtěla, aby měla mokré oblečení. Jenže to by nebyly moje tetičky, aby mě nezačaly honit. Chytly mě za pas a nemilosrdně mě hodily do vody (měla jsem na sobě suché oblečení). Byla jsem skoro celá mokrá, začala sem je honit a věřte mi, že tento duel s vodními pistolemi byl ten nejdivočejší, který se kdy v historii lidstva odehrál.
Když mi byli asi tak čtyři roky, jela jsem s mou sestrou Klárou, dědou a babičkou na kolech k Jadranu. Teda, já jsem na kole ještě jezdit neuměla, takže mě děda vezl v dětském vozíku za kolo (ovšem měla jsem s sebou odrážedlo). Naším cílem bylo jezero Jadran. Dojeli jsme někdy kolem odpoledne a babička s dědou se hned vrhli do stavby stanu. Mě a Klárku si nechali hrát.
Hrály jsme si na příšerky. Jedna z nás si dala ruce za záda a ta druhá si za tu první stoupla a natáhla ruce. Šlo to i tak, že jsme obě měly natažené ruce a byla to čtyřruká příšerka XD.
Když babička s dědou dostavěli stan, šli se podívat, co kutíme. Jenže, k jejich překvapení tam byla jen Klárka. Babička se začala rozhlížet, jestli mě někde neuvidí. Třeba si myslela, že jsem si jen šla odskočit, ale pokud ano, tak se mýlila. Nakonec to nevydržela a zeptala se Klárky: „Klárinko, kde je Elenka?“ „Tam“ řekla lhostejně a ukázala k jezeru. Vtom si babička všimla malé postavičky objíždějící celý Jadran na odrážedle. Babička bleskurychle nasedla na kolo a jela mě odchytit. Naštěstí to stihla ještě před NUDA PLÁŽÍ!!!!!!!!! Pak jsme se šli všichni naobědvat, ale musím přiznat, že to byl super den. Ještě doteď si pamatuji ten výhled za letního počasí.