Generace prarodičů - Valérie Strakošová (GP-K2)

Moje babička se jmenuje Věra Strakošová rozená Špačková. Vyrůstala se svými rodiči a bratrem v Brušperku, se také narodila. Navštěvovala Základní a mateřskou školu v Brušperku. Díky jejím rodičům prožila hezké dětství. Její rodiče měli malé hospodářství, kde musela s rodiči chodit pomáhat. Prarodiče měli koně, krávy, prasata, slepice, králíky, husy.  A pole, kde chodila s rodiči pomáhát sušit seno, sadit brambory a žito, které potom museli sklízet, na poli zažila mnoho srandy se svými sestřenicemi a bratranci.

Do školy chodila ráda, měla tam mnoho kamarádů a kamarádek. Po škole chodila do kroužku, hlavně do Sokola. Po škole s kamarády dělali různé lumpárny a hlavně hráli různé hry: vybíjená, a zloději, na šipky a na schovávanou. V létě se chodili koupat do řeky, v zimě bruslili na řece Ondřejnici.

Na prázdniny jezdila k tetě do Svinova. S rodiči jezdili hodně na výlety na kole. V pozdějším věku si její rodiče koupili auto, tak byla na dovolené s rodiči na Ostravici, kde si udělali výšlap na Lysou horu. Zažila u toho s rodiči a bratrem mnoho srandy, na kterou hodně ráda vzpomíná.

Taky se jí hodně líbilo na výletě ze školy, když byla s třídním učitelem na dva dny v Praze. Navštívili muzeum, Petřínskou rozhlednu a Pražský hrad. Projeli se také lodí po Vltavě a navštívili Pražskou zoologickou zahradu. Ve škole měli kroužek vaření a šití, vaření ji bavilo. Naučila se v šití šít na šicím stroji, po škole se šla učit do Ostravy-Michálkovic jako dámská krejčová, šití ji baví dodnes.

Potom si vzala mého dědu a postavili si rodinný domek v Polance, v kterém bydlíme s prarodiči dodnes. Ráda chodí se svými vnoučaty na menší výlety doteď.

Rozdíly

Neměli telefon, elektroniku, nebyla wi-fi, měli méně kroužků, museli více pomáhat rodičům a prarodičům, do školy chodili pěšky za jakéhokoliv počasí, pomáhali na poli.