Generace prarodičů - Paula Monika Mayerová (GP-K3)

Tenhle sloh bude o mojí babičce, která má 71 let.  V době, kdy babička byla malá holka, nerada chodila do školy a to z toho důvodu, že když přišla domů s horší známkou než 3, dostal výprask od rodičů.

Potraviny, sladkosti i hračky byly dost levné, avšak jim to levné nepřipadalo a to, protože měli nízké platy, dnešní době je všechno předražené.

Moje babička ráda chodila ven se svými kamarády, hrála různé hry, například: slepá bába, hoňka, schovávaná. Dnes se to jen tak nevidí, aby děti chodily ven, raději jsou na počítači nebo telefonu, na kterém hrají hry, ale pravděpodobně to bylo kvůli tomu, že babička a ostatní děti neznali telefon. Tiše závidím těm, kteří prožili dětství bez elektroniky. V dnešním světě se všichni zajímají jen o to, kdo jim dal like na fotku, kdo jim napsal komentář. A to je přesně, co jim závidím, nemusí se vůbec starat o to, co se děje, jen si hráli venku se svými kamarády.

Babička taky dobře vycházela se svými sourozenci, dnes už tohle není samozřejmostí. Také měla ráda sporty, chodila do kroužku baletu a do karate. V minulé době se ani neřešilo, co má kdo na sobě, v současnosti to tak není, skoro každý řeší, co si kdo vzal na sebe, jestli to je značkové, kolik to stálo a plno dalších věcí.

Kamarádili se taky úplně s každým, nezáleželo, jestli je ošklivý nebo pěkný, chudý nebo bohatý. V dnešní době se děti kamarádí většinou jen s bohatými a krásnými. Když jsem si povídala s babičkou, říkala mi, že je šťastná za to, že dětství prožila v minulé době, protože dnes je svět zkažený, lidé mají strach chodit ven, aby je někdo nepřepadl nebo jim fyzicky neublížil, a já s babičkou souhlasím, dnešní doba je hrozná. Závidím babičce, že dětství nemusela prožít jako my.