Dětství mé babičky - Agáta Helegdová - (GP24-K4)

Moje babička se jmenuje Rozálie Švitelová. Narodila se 13. května 1951 jako druhé dítě rodičům, kteří reemigrovali z Rumunska do Československa. Přišli osidlovat pohraničí, usadili se na Jesenicku v malebné vesničce Petrovice, kde babička prožila své dětství. Tatínek od babičky pracoval v lese a maminka se starala o domácnost. Babička má 4 sestry a jednoho bratra. Měli hospodářství, krávu, koně, kozu, králíky, slepice a husy. Samozřejmě musela v domácnosti pomáhat, např. se musela starat o mladší sourozence. Babička svůj volný čas trávila se svými sourozenci, protože s hospodářstvím neměla příliš času na kamarády. Po škole chodili pást krávu, koně a kozu. Přitom zažili i spoustu dobrodružství. V okolí stály opuštěné polorozpadlé domy, které prolézali a hledali v nich nejrůznější „poklady“, např. staré obálky se známkami, otlučené hrnky, různé střepy a pak si s nalezenými věcmi hráli na obchod. O prázdninách nejezdili na dovolenou, protože nemohli nechat hospodářství napospas. Sušilo se seno, sbírala se mandelinka bramborová, mlátilo se obilí… Také v lese sbírali lesní plody – maliny, borůvky šípky, které se v obchodě vykupovaly. Za utržené peníze jim maminka kupovala věci do školy. Přes týden chodili do školy a pracovali na statku a každou neděli šli do kostela.

V babiččině dětství panovala úplně jiná výchova, než jsme zvyklí dnes. Babička rodičům nikdy neodmlouvala, snažili se být hodní. Kdyby náhodou někdy zlobili, byli bití rukou, některé děti však dostávali i bičem. Ve škole se za trest stávalo v koutě. Babička ale ve škole nikdy nezlobila, měla školu ráda. Cesta do školy byla v zimě náročná. Autobus v zimě nejezdil, a tak museli tu dlouhou cestu chodit pěšky. V jedné třídě jich bylo 60 dětí. Učitelé byli velmi přísní, žáci si na ně moc nedovolovali. Po základní škole se babička přihlásila na střední zemědělko-technickou školu, na vysokou školu už nešla. Celý život pracovala jako zootechnik a práce ji bavila.

Výchova byla tehdy velmi přísná, ale podle mé babičky správná. Myslím si, že tvrdší výchova dokázala  děti lépe připravit na život.