Babička Jiřinka - Barbora Bubíková (GP-K3)

Abych se dozvěděla, jak se žilo v generaci našich prarodičů, navštívila jsem svou babičku. Jmenuje se Jiřina, bydlí v Ostravě a je jí 71 let. Své dětství strávila v Ostravě Plesné, kde teď bydlím i já se svou rodinou v době, kdy babičce bylo 6 let (psal se rok 1956), přežilo skromněji, než je tomu dnes. Lidé měli daleko méně oblečení, hraček a jídla, proto se také méně jídlem plýtvalo a lidé si jej více vážili. Také jeho výběr byl daleko menší, než je tomu dnes v supermarketech. Jinak než dnes se také oblékala. Děvčata obvykle nosila punčocháče nebo tenké štrample, ručně šité sukně a ručně pletené svetříky. Hračky byly v menší množství a sourozenci, kterých bývalo několik, se o ně dělili. Šlo třeba o dřevěný kočárek a panenky, na které si děvčata šila oblečky. Kamarádka od babičky měla maminku švadlenu, která jim věnovala ústřižky a zbytky hadříků, ze kterých pak děvčata šila pro panenky oblečení.

Drahé dárky, jako například hodinky, dostávaly děti daleko později než teď, třeba až v 10 letech. K Vánocům děti dostávaly převážně oblečení nebo ovoce. Chleba se tehdy kupoval zejména tříkilový, protože v rodině žilo hodně lidí a dospělých. Ceny byly výrazně nižší než dnes, ale v poměru k platu byly vyšší. Máslo stálo 8 Kčs a rohlík 30 haléřů. Průměrný plat byl však zhruba 1000-1500 Kčs.

Vařilo se to, to se vypěstovalo na poli nebo na zahrádce, například kedlubnové zelí a další zelenina, ale také sladké pokrmy, jako třeba halušky s mákem nebo krupicová kaše. Maso se příliš často nevařilo, protože bylo drahé a málo dostupné. Na Vánoce se, stejně jako nyní, dělal kapr a večer se chodilo na půlnoční mši.

Děti se bavily hraním s míčem, cvrnkáním kuliček a skákáním přes švihadlo nebo panáka. Ve škole se topilo v kamnech na uhlí, proto občas byly z důvodu jeho nedostatku vyhlášeny uhelné prázdniny. Učitelé byli na žáky přísnější, používali i fyzické tresty, například rány rákoskou. Do školy se chodilo i v sobotu. Ve třídě byly dřevěné lavice spojené se židlemi. Na lavicích byly kalamáře s inkoustem a psalo s perem s tenkou násadkou, které se namáčelo do inkoustu. Před odchodem do školy měly děti několik povinností například nakrmit zvířata. Po příchodu ze školy zase sušily seno. Hlavním cizím jazykem byla ruština. Děti měly ve škole také hodinu náboženství.

Četli se různé pohádky pro děti, jako třeba Korálky, Čuk a Gek nebo různé ruské knihy. Děti chodily do Sokola, kde měly různé pohybové aktivity jako například dělání kotoulů, stojek, mostů, cvičení na kruzích, přeskoky přes kozu a koně, občas také bradla, kladinu nebo hrazdu. Pořádaly se také Sokolské slavnosti, při kterých šel průvod celou vesnici až na náměstíčko, kde probíhaly sportovní soutěže a předváděla se různá vystoupení. Konaly se také zahrádkářské slavnosti, kde probíhala přehlídka vypěstované zeleniny, ovoce a květin. Pořádaly se velikonoční trhy a chodilo se do kostela. Konaly se i hasičské slavnosti, kde byly ukázky cvičení hasičských vozidel a součástí většiny slavností byly také trhy.

Lidé se navzájem více znali. Za Dlouhých zimních večerů se společně dralo peří a lidé si vyprávěli různé příběhy. Děti také více a častěji chodily ven.

Babička se kolem roku života odstěhovala se svou maminkou a třemi sourozenci do bytu v Ostravě-Porubě. Tam bydlela do doby, než si našla manžela. Po narození prvního dítěte (mé maminky) se přestěhovala do ostravské čtvrti Fifejdy a tam se jí narodila druhá dcera (má teta).

Myslím si, že dnešní život je lehčí, než tomu bylo v minulosti. Domnívám se, že by se nám dobře žilo, i kdybychom neměli tolik věcí, kolik máme dnes.