Babiččino dětství - Emilie Szwedová - (GP24-K2)

Probudila jsem se. Počkat, vždyť nejsem doma. Sice nejsem doma, ale poznávám to tady! To je u babičky! V chaloupce poblíž lesa. Byla jsem překvapená nejen z toho, že nejsem doma, ale i z toho, že v pokoji nejsem sama. Pořádně jsem se zahleděla na osobu, která byla v pokoji se mnou. Poznala jsem tvář mé babičky Aničky za mlada, kterou jsem znala z fotek.

Vzala mě za ruku a ukázala mi, jak to u ní funguje. Byl všední den, takže jsme musely jít do školy. Před odchodem měla Anička dvě povinnosti. Uvědomila jsem si, že já doma před odchodem do školy povinnosti vlastně nemám. Anička musela nejdříve napást husy a mě nechala naškrábat brambory. Vzala si proutek a vyhnala husy na trávu. Já jsem dostala misku, brambory a škrabku. Poté si ještě nachystala chleba se sádlem a vyrazily jsme do školy. Z domu se šlo asi 30 minut pěšky.

Jakmile jsme se vrátily ze školy, snědly jsme oběd, který připravila Aniččina maminka (moje prababička). Po obědě Anička ohřála vodu na kamnech a teplou vody nalila do lavoru a přidala saponát. Do druhého lavoru napustila studenou vodu. V teplé vodě myla špinavé nádobí a ve studené ho oplachovala od saponátu. Tehdy jsem si vzpomněla, jak moc mě nebaví utírat nádobí umyté v myčce. Řekla jsem si, že od teď budu doma uklízet nádobí bez připomínek. Teď ještě musíme posbírat vajíčka a dát králíkům trávu, abychom měly čas na hraní a dovádění venku. Načež nás Aniččina maminka poslala nasbírat houby na houbovou polévku k večeři, což jsme uvítaly.

Cestou jsme měly spoustu času si popovídat. Zajímalo mě, jaký je Aniččin sen. Jejím největším snem bylo jet na dovolenou!!! Sice na celodenní výlety s rodinou jezdila, ale na dovolenou nejela nikdy. Docela mě to překvapilo, protože já jsem už na dovolené mnohokrát byla! V lese jsme nasbíraly mnoho hub. Jednu krásnou muchomůrku jsem si zatoužila vyfotit.  Zeptala jsem se Aničky, jestli u sebe nemá mobil, abych si mohla udělat fotku. Velice se podivila, co po ni chci, a že fotoaparát mají jenom sousedi. Nakonec jsme našly čas postavit dva domečky z klacíků a různých lesních materiálů.

Doma nás přivítali s radostí a byli rádi za takové množství hub. Na večeři jsme dostali houbovou polévku. Normálně houbovou polévku nejím, ale měla jsem už veliký hlad a tato polévka byla výborná. Poté jsem potřebovala na záchod. Anička mě dovedla k venkovním dveřím, dále šla přes dvorek do kůlny. Záchod byl umístěný v chlévě, vedle dobytka. Po večeři jsme se šly umýt do koupelny. Nebyla to místnost v domě, jako bývá běžně dnes. Byla vedle domku. Napustila jsem si kyblík studené vody a přilila teplou vodu ohřátou na kamnech. Ve vaně jsme se polévaly, abychom se umyly. No jo, ve vaně kohoutek totiž nebyl. To oni prožívají každý den!!!  Nevím, jak to zvládají.

Večer jsme si s Aničkou ještě dlouho povídaly. Televizi neměli, a tak jsme se o zábavu museli postarat samy. Už jsem byla doopravdy hodně unavená Těšila jsem se těšila do postele. Únavou jsem okamžitě usnula. Vzbudila jsem se doma ve své posteli a chvíli přemýšlela, jestli to byl sen nebo jsem to opravdu zažila. Byl to jen sen, ale díky němu jsem si uvědomila, jak moc se dnes máme dobře. Tehdy museli mýt nádobí ručně a vodu na jeho mytí si ohřívat na kamnech, umývat se vodou z kyblíku, a ne z vodovodu, nebo chodit na záchod přes dvorek, neměli mobily ani televize, nebylo běžné mít auto a museli často chodit pěšky…Jak lehký život máme dnes.