Rozhovor s dědou - Petr Vidlák (GP-K2)

Kdy jsi se dědo narodil?
Narodil jsem se před druhou světovou válkou, v roce 1937.

Co si pamatuješ z dětství?
Nejvíce si pamatuji houkání sirén, hukot motorů bombardéru, padající pumy a zbořené domy s mrtvými a zraněnými.

Chodili jste do školy?
Od 1. září 1943, do obecné školy chlapecké v Přívoze.

Co jste se učili?
Nejdůležitější předměty byly náboženství, německý a český jazyk, počty a přírodopis.

Jaké to bylo, když jsi byl v mém věku?
Bylo již po válce. Všechno bylo na příděl, to znamená, že každá rodina dostala papír, na kterém byly ústřižky s označením, kolik gramů chleba se může koupit za den, kolik litrů na rodinu a kolik bot, košil a kalhot za rok můžu koupit. Ve škole jsme dostávali lžíci rybího tuku.

Jaké to bylo, když skončila válka?
Poslední den války jsme z úkrytu v břehu Odry přešli do podzemí dolů v Přívoze. Tam nám řekli, že válka skončila a můžeme se vrátit domů. Venku na naší ulici byli vojáci Rudé armády a vojáci československé brigády. Stály tam vozy tažené koňmi a ještě i mrtví vojáci. Ruští vojáci nám dali u polní kuchyně najíst. Vozili děti na malých stepních konících, hráli na harmoniku, tančili a zpívali s námi.